Přijde-li tento, pro někoho nevlídný a chmurami proložený čas jen řeknu nezoufejte prosím, je tak zvláštní dívat se na červánkové nebe, chuchvalce mlh, válející se v údolí, pravda ne každý to může zažít, dívat se na něco svrchu jako já, a není s vrchu jako svrchu, na Jelení horu tedy nepolezu, požádám muže, on mě někam sveze, jen kousíček odtud a já se kochám, vtloukám si ten obrázek do svých závitů, to oslňující stříbrné nic, co vám připadá jako cukrová vata a někdy je dokonce růžovoučká a sladká jako ta, co jsme jako děti mlsali na poutích, to co z ní tedy z té vaty trčí není tak romantické a krásné, jak by se vám zdálo, ale co je za tím, nebo spíše pod tím vím jen já, neb jsem tomu věnovala valnou část svého života. Kudrnaté nabublané parou obtěžkané mraky, vystupující z příkrovu stříbřící se mlhy jsou oblaka z chladiček elektrárenských kolosů, tam dole, nevidím je, jsou tam hezky schované pod tou mlhou a já se dívám, jen na to hezké nad tím vším. Také sem tam se probojuje tím mořem stříbra některý z nejvyšších stromů a několik kopečků se také protlačilo a ten pohled, je tak blažený, že máte pocit, že svět se v tom bílém jasu utopil a vy sedíte tam nahoře v nebi.
A to moje milované středohoří si i občas namaluji, podívejte na tu krásu, je to romantický pohled na ty kulaťoučké kopečky tam někde, za ně zapadá sluníčko a na komíny se nedívejte, je to dekorace, bez které se svět již neobejde, a já zase vidím tu vesničku a slyším, ten zvon, není jiný na světě, co tak krásně zvoní, snad ještě jeden takový jsem slyšela zvonit, bylo to na hoře Montserrat, byla právě taková mlha jakou popisuji a mám ráda, bylo to jako sen a právě ty zvony, v té mlze a mě se také zdálo že jsem vysoko nad oblaky a bylo to jako být tam v nebi. Často mě podzimní krajina inspiruje i k takovému obrázku, ještě nemá rám, ale můj muž už má nápad a brzy to udělá.
o
o
odkaz: https://annapos.wordpress.com/2011/02/23/spanelsko/
NEBUDU CHVILKU PSÁT, ČEKÁ MĚ PŘÍJEMNÁ PRÁCE, HEZKOU NEDĚLI A BŮH VÁM ŽEHNEJ.
Anna : prostor 