Jsou milé

Je to již dlouho co se stala taková příhodička, udělalo se mně nějak šoufl a hodně narychlo jsem byla odvezena do nemocnice, nastrkali do mě porůznu hadičky napíchali jehličky a napumpovali nějaké kapaliny, všechny byly čiré a tak jsem si myslela že mě tak dobře léčí voda živá jako v pohádce a za dva dny mně nebylo nic, měla jsem hlad jako vlk, ale bylo řečeno že mně budou dělat ještě nějaké obstrukce, abych nemohla jít domů, neb už druhý den, jsem to tvrdě vyžadovala a navíc že nedostanu z důvodu těch vyšetření, mých drahých vnitřních orgánů, nic jíst a tak jsem nejedla další dva dny. Jestli někdo něčemu z toho rozumí byla jsem za mřížemi a žlutá jako Pampeliška. Nebylo to jako dnes, na pokoji nás bylo šest a jedna od druhé jsme směli chytit co nám bylo libo, bacil jako bacil, na izolaci se na druh moc nehledělo. Jednoho dne, se jedna postel uvolnila a hned zase zaplnila takovou malou krásnou cikánečkou, kterou přivezli z porodnice, ví bůh s čím, zřejmě proto že jim třikrát utekla bez děťátka a tam kde jsem byla se zamykalo a na oknech byli mříže, a také aby nás tam zase bylo šest, neboť jsme byli takový zvláštní pokoj, no zkrátka jsme se tam hledali až jsme se našli a po večerech u nás byla taková sranda, že tam vždy doktoři přišli, aby nás seřvali, že to není holubník, ale nemocnice, a že jako bude ticho a tak tam vždy ten jistý, co měl zrovna službu zůstal a řehtal se s námi, až se za břich popadal, a to do chvíle kdy se řeč zvrhla na strašidelné příhody. Ta maličká se na mě obrátila a říká,“ hele, že už nebudeš žikat o duchách, já se bojim, já uteču“. A také ráno byla fuč, ale tím to neskončilo, policajti jí chytili v Chebu a odpoledne jsme ji měli zpátky, byla nemocná, děcko také a Horst co ji odvezl v Bavoráku seděl vesele v base. A večer zase začalo naše povídání, a hezká cikánečka začala naříkat,“nežikej o duchách, nebo uteču“, pan doktor seděl, bylo hezké přítmí a tak jsem vyprávěla, venku za okny fíííííí, meluzína, atmosféra jako v hororu a najednou prááásk, rána jako z děla a milé děvče, jako blesk a byla v mé posteli a drží se mě kolem krku a ječí jako malé prasátko, když má pocit, že ho chtějí píchnout, neodtrhl ji ode mne pan doktor, potom, ani s jednou přivolanou sestřičkou se to nezdařilo, až když přikvačila ještě jedna, taková korpulentní, tak ji šoupli do její postele, ale kvílení bylo tak příšerné, že chce ke mně do postele, že tam nebude spát sama, že mě pan doktor a posléze i sestřičky začaly přemlouvat ať jí to tedy na chvilku dovolím, nežli se uklidní a mně jí nakonec té chuděrky bylo tak líto že jsem dovolila a co myslíte, co to bylo za tu obrovskou petardu, co ji tak vystrašila ?
Nechápu, proč je lidi nemají rádi, jsou tak milé, já jsem dokonce jednu měla v posteli a ani jsem se z toho nepos….



OMLOUVÁM SE VŠEM ZA VŠECHNY SVÉ PRAVOPISNÉ CHYBY, CO JSEM KDY A KDEKOLIV V ŽIVOTĚ UDĚLALA A PŘIZNÁM SE ŽE JSEM ZA TO HODINU KLEČELA NA HRACHU, ALE SLÍBIT, ŽE UŽ TO NIKDY NEUDĚLÁM NEMOHU, NEB JSEM PRIMITIV.

Reklamy

15 thoughts on “Jsou milé

    1. Tak zrovna tento článek, odezvu zrovna humornou neměl, za odkaz děkuji a je mě líto že vám nemohu odpovědět, váš gravator není aktivní.

  1. Tak já jsem se tedy pobavila, doufám, že vše dopadlo dobře pro všechny! A ty klidně piš dál, co budeš chtít, zábavy není nikdy dost a poučení také ne!

    1. Nevím Libuško jak to dopadlo, pustili mě domů, na myšlenku napsat tuto moji vzpomínku, mě přivedl článek jinde a to dítě které porodilo dítě ? Z obou jsou dnes jistě dospělí lidé, tak dávno to je, a humor ? Tenkrát jsme se smáli, dnes to možná někdo bude dramatisovat, ale já své vzpomínky považuji za legraci a také jsem je pod humor zařadila, a naše hezké rozhovory, které tady vedeme, by nám mnoho lidí mohlo závidět.

  2. Milá Anna, tiež som zažila veľa úsmevných príhod, bolo to síce na liečení….ale tiež bolo nutné dodržovať určité nemocničné poriadky….. mala som to šťastie, že ja ,holka z BA som zapadla do partie dievčat z východu /týmto zdravím všetky východniarky / a to bola iná sranda…..smiali sme sa celé dni a noci…. a zasvätili ma do čarov záhaňania urieknutia…na to nikdy nezabudnem….by sme sa teda divili, ale oni tomu úplne vážne veria….:-)
    krásny deň
    Eva

  3. Asi je to tím, že se věc udála dřív, dnes nevím, jestli by byla tak milá.
    I když – moje máma v práci dělala s cikánkou a ta byla naprosto skvělá. Asi výjimka… a kdoví jaká by byla dnes. Nedělám si moc iluze… Ale tvoje povídání bylo moc pěkné.

    1. Bože tu příhodu jsem opravdu prožila před třiceti lety, a já jsem jen chtěla, aby jste se pobavili a zasmáli, já neměla v úmyslu řešit, nějak skrytě rasismus a ani cikánskou otázku, já to snad vzdám, už nevím co bych vymyslela, aby se lidi, když příjdou ke mně nezávazně a bez pocitu že cokoliv musí řešit jen a jen P O B A V I L I. PROMIŇ VENDY že to píši zrovna tobě, několik předešlých věcí dělám tak, aby to byla jen čistá zábava, aby nikdo nic neřešil, když nemusí, zbytečně si všichni přiděláváme vrásky, z věcí které ani nestojí za námahu a stále se mračíme i když píšeme a vždy je v pozadí nějaké to ale. Snažím se, moc se snažím dělat blog pro zábavu.

  4. Tak nemocniční příhodu do placu nedám, byla jsem v ní jen dvakrát v porodnici a šlus. Možná z neznalosti prostředí, bych do nemocnice nechtěla. Nevím jak bych usnula v cizí posteli, nevím co bych si tam celé dny počala. Snad jedině, že bych měla na pokoji nějakou báječnou vypravěčku o bubácích. 😉

    1. Ta příhoda je stará, a jak to chodí v dnešní době, vím jen z doslechu a myslím Jaruško, že by nebylo o co stát, ani se třemi dobrými vypravěčkami, to snad raději v nějaké dobré hospůdce, nežli v nemocnici.

  5. Jsou milé a přítulné, možná spíš byly, teď bys to už možná neudělala. Nevím, jak daleko do minulosti sahá tvůj příběh, ale časy se mění! Tvoje povídání má šťávu.
    Taky jsem zažila, že nás v nemocnici bylo šest nebo dokonce sedm na pokoji, mně bylo něco přes třicet a nejstarší pacientce přes osmdesát, a zvládlo se to, dneska jsou problém i dvě, natož tři a víc.
    Zdravím a přeji pohodový nedělní večer. 🙂 Hanka

    1. Hodně daleko Hanko, myslím tak třicet let, ale mám i čerstvější zkušenost a ta již tak humorná není, máš pravdu, jsem dost odtržena od reality a většina toho co napíši jsou vzpomínky, často nevím, zda mě to má být líto, nebo jestli mám být ráda ?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s