Tím nechci říci, sníte co vidíte, jako já ? Myslím tím snění, takové to o krásném princi na bílém koni, o nádherném domu, v překrásné zahradě, o dovolené v karibiku, já tedy nemluvím o plánování, já myslím, posadit se do pohodlného křesla a malovat si takové ty vzdušné zámky o kterých, předem víme , že jsou nereálné a těžko se nám splní. V mládí jsem byla snílek parexselans, o něčem jsem snila a považovala to jen za pohádku, ale život plyne a čas je milosrdný i k snílkům, ono se někdy i zadaří a sny se vyplní, nebo alespoň částečně.
Vždy jsem snila o krásném domě, dokonce jsem namalovala spoustu projektů, jak by takový můj vysněný dům měl vypadat, a jak říká Werichův Čochtan „ještě je mám schovaný“. Ukazovat vám je nebudu, stejně je vždy vše jinak nežli si vysníme, ale jestli chcete pojďte snít se mnou jako když jsem byla mladá, protože dnes změny bytostně nesnáším a vše, již mnoho let musí mít své ustálené místo, abych se nepřerazila ani potmě.
Líbil by se vám ten první nebo ten druhý moderní, pro mladé.
Mě se líbí ten třetí a jeden čas jsem dokonce snila o domu pod zemí, kde za zády budu mít skálu, okna budou do nebe, velké kulaté skleněné kupole a těmi slunce bude celý dům vytápět a celý pozemek, bude jen krásná obytná zahrada a východ do ní bude jedna velká skleněná plocha.
A také ho trochu zařídíme, pro mě je důležitá kuchyně a krásná a technicky vybavená je snem i mladých lidí, podíváme se do snů a také jak se vše vrací a nic na světě není konečné vše tady již bylo. tak tahle by se líbila mě, dnešní mladí by chtěli takovou tu strohou, já ne, já už jsem takovou měla.
A tohle je to nejmodernější, my starší si něco podobného pamatujeme naše maminky chtěly mít kredenc s kulatým rohem ne ?
Tak si hezky sněte dál a já budu hezky spát a nechám to mladším, já sním teď o krásném zahradním posezení a o jaru, teď je v módě bílá zahrada, říkáte že ja to brzy, ještě budou vánoce a potom…………. Prý i na ulici se dá hezky posedět ? Co říkáte ?
Nebojte se ještě budeme snít, až se budou hory zelenat.
Anna : prostor 
Sním. Ano. Sním ráda a často… ale nevím. Myslím, že sny se nám můžou splnit, ač vypadají nereálně. Jednou jsem četla někde krásný citát, který se v zápět stal mým mottem: „Nesni svůj život, ale žij svůj sen.“ Myslím, žemluví za vše!
Milá Růženko, vítám vás na mém blogu, vidíte, mě se plní sny, vždy když přijde někdo nový, kdo má co dodat, přinese nový vítr do plachet, i Ash děkuji za návštěvu také mě potěšila a udělala mě radost.
Sním pořád, celá léta. Domeček takový ten přízemní, ale moderně účelně zařízený, před domem zahrádku květinovou, za domem ovocný sad a kousek zeleninové zahrádky. Podél celého domku zasklenou verandu s otvíratelnými okny, kde by byl stolek a sezeníčko. Celou verandu porostlou zelení. Nakonec jsem byla celý manželský život v paneláku a nyní jsme rádi, že máme pohodlí, teplo a jen dvoupokojový byt. To druhé patro nám slouží k nucenému pohybu- dokud to půjde. Ale kdo nesní, ten nežije, jen tak přežívá.
To je moc pěkný a zčásti i reálný sen. Tedy, sen, který se při troše štěstí a hlavně s penězi, dá splnit… Pokud však penízky nejsou, zůstává jen sen. Škoda….
Na tom prvním malovaném, je takový ten Americký sen, a mě se tam líbí ta krajina kolem, ještě tam chybí ovečky a jelen s parohy a iluse by byla dokonalá a přes všechny ty kýčové prvky, je to okolí krásné a mnou vytoužené a něco podobného jsem našla jen v Tyrolsku, TO BYL OPRAVDU SEN.
Mě by se asi nejvíc líbil domeček jednopodlažní, i když mít možnost vystoupat po schodech do ložnice, taky není špatná představa. Moc se mi líbí vyfocená posezení na terasách a zahradách a nejútulnější se mi zdá to posezení uprostřed obydlí, kdy mi nikdo nekouká do soukromí a můžu jít ven rovnou z domu a zase do něj přímo z venku plynule vejít zpátky. Jen je na tom obrázku málo zeleně, hezčí by byl nějaký větší, travnatý dvorek. 😀 Podnítila jsi Aničko moje snění, tak v něm jdu při vaření, pokračovat. 😉
Hezky jsi nás postavila na zem, chci udělat takový malý seriálek, námět pro mladší, a to že nejdříve musíme stát pevně na zemi, a snít můžeme až potom, zase musím použít hezké České přísloví. NEJDŘÍV POVINNOST A POTOM ZÁBAVA
I já jsem si ráda vysnívala všelicos, hlavně než jsem usnula. Jak jsem stárla snila jsem si míň a míň. Teď si sním svůj sen o tom, že se snad dočkám promoce některé ze svých bezvadných vnuček. Ohledně domu. Já jsem spíše vždycky inklinovala k vilám ze 30. let, ty moderní stavby, jak zde uvádíš, Anno, by pro mě nebyly, ač jsou některé dost vyvedené a věřím, že by se v nich dalo krásně a pohodlně bydlet.
Vím, milá Naďo, že celá ta doba je ti blízká, I mě se líbí, ty krásné vily byly cílem našich procházek, k jedné takové jsem se vracela několik let, před revolucí tam bydlelo asi pět rodin a já jsem si představovala, jaká ta zahrada musela být krásná, když se mě líbila i neudržovaná a na ten dům lidská ruka nesáhla jistě třicet let a přesto byl hezký. Sníme o mnoha věcech, ale děti a vnuci jsou hlavním tématem našich snů a budou navždy.
Od každého kousek a ještě něco ze svého.
Ten úplně první domek se mi nelíbil. Ten druhý ano. A třetí, prosklený, byl sice zajímavý, ale vadilo by mi, kdyby každý koukal dovnitř. A i když by tam byla spousta světla, v zimě by asi byla zima a v létě horko na padnutí… (i když to by mohla řešit klimatizace…)
U kuchyní a vybavení bytu se kloním spíš ke klasice, tedy světlejí tóny a dřevo. Červená kuchyň je sece atraktivní, ale asi by mě za chvíli dráždila do očí. Bílá kuchyně je na mě moc světlá, ale rozhodně lepší než červená…
Krásné fotky, Aničko, krásné snění!
(Taky občas sním o takových věcech, jako nový dům, jakým způsobem bych si zařídila pokoje, a hlavně jaké knihovny bych si pořídila…)
Hezký víkend!
Každý o něčem sní, a to je ta nejhezčí doba, není nutné si za každou cenu něco uskutečnit, hezké je právě to snění a toužení po něčem, ono to totiž dopadá tak, když si své sny uskutečníme, že stejně je to vždy v reálu úplně jiné nežli jsme si to vymalovali.
😀 JJ, snění je fajn, až už o hezkých vztazích nebo místech… ty tři baráky se mi ale nelíbí, ani jeden, zejména po technické a praktické stránce, ale na kuchyni se s Vámi shodnu -ta bílá je krásná, ta červená je děs běs, který cekem rychle omrzí. Zahradní posezení je hezké vždycky, ať už v zahradě bílé nebo barevné, jen když je a je čas je užívat. 😀
Je to vše jen malovaný sen, jen ten poslední je reálný ale určitě není mnoho lidí kteří by takový dům měli, potom by museli snít dál, o Pepině, která by uklidila, o Barče na to aby je dopravila těch tři sta metrů do jídelny o zahradníkovy a nemám já to se svými Česky přízemními sny jednoduché, já se těším, až přestane konečně růst tráva a plevel, že tady s vámi, budu dřepět celý den a pěkně si s vámi všemi povídat. To je sen cóóó?
No to je!!! To máme skoro stejné. I když trávu jsme posekali naposled před 2 týdny a zdá se, že teď už moc nedoroste. Pamatuji tak před cca 5-6 lety byl tak mokrý podzim, že poslední sekání vyšlo na 1. prosince!!! -furt potvora rostla. 😦 Na druhou stranu pořád ještě obíráme maliny a rucola dokonce vesele kvete. 🙂
U toho baráku na obrázku jste už zapomněla jenom na topiče, šudliče oken a bazénovou službu. Bydlet v něčem takovým je spíš za trest -tam je lepší chodit jen na návštěvy. 😀
Máme to my chudý lidi těžký, když dostanou služebné a lokaji volno, tak musíme sekat, topit, vařit a pařit sami, na elegie nezbývá ani čas, ani síla.
Aničko, taky hrozně ráda sním odjakživa. S věkem se samozřejmě sny mění, ale teď mám jeden takový, který sním už několik let. Moc ráda bych bydlela v nějakém malém domečku někde na kraji vesnice, kde lišky dávají dobrou noc. Strašně toužím po klidu, chtěla bych být blíž k přírodě a dál od lidí. Sen je to na první pohled docela reálný, ale … vždycky se objeví nějaké „ale“, tak budu hezky dál žít tam, kde doposud!
Zdravím tě a přeji krásný víkend! Hanka
Milá Hanko, žila jsem celý život vlastně v paneláku. a vypadnout na chatu, bylo snem, nejen nás ale i psa, kterému se nesmělo den předem říci, pojedeme……….. To by jsme se nevyspali a ráno jsme měli všechny tašky v posteli a pes nám vyštěkal a jedem, vstávat, už ve čtyři ráno, s dětmi to bylo jinak, oni nechtěli nikdy, nikdy to tady neměli rádi, už od dětství, protože tady to je soustavná práce. Nevěř tomu že jsme vyhráli na stará kolena terno, život moc rychle utíká a dnes bych se ráda vrátila do pohodlí paneláku, ale už to nejde, zajedno není síla a za druhé nejsou prostředky, a terno to není také proto, že málokde jsou lidé kteří by tě přijali za vlastní, vždy budeme jen tamti chataři. Jezdili jsme sem, a za mlada pro tu obec něco udělali, přes třicet let a z toho šest let jsme trvalí ? Například dřevo objednané v červnu mají místní v červenci, a můj muž ho bude dělat ve sněhu v mrazu, a to kdoví jestli ho vůbec přivezou. Rozmysli si Haničko rozmysli. nevím kolik je ti let, ale stáří ??? !!! Ono není všechno zlato, co se třpytí.
Správně. V příjemném teplém pokojíku uprostřed velkoměsta, na chatu si již pomalu ani nevzpomenu.
Jde to kdekoliv a kdykoliv a také o čemkoliv, jako dítě jsem nejraději zalezla na půdu, otevřela staré bedny, s knihami a časopisy a snila o cestách, Hanzelka a Zikmund jsou mí hrdinové dodnes a půda, pokud tam vylezu ??? to je vášeň dodnes. Chatu nemám, protože v ní teď žiji na trvalo.
Dobrý den, Anna, i já mám sen mé rodné zemi srub, také projekt jsem udělal .. ale pro jedno nebo druhé, co nemáte sen. Teď žiju v malém domku se zahradou a já jsem rád .. objímám klidné víkendové Rebecca
I já sním dál, i přes své stáří, dnes mám skromnější sny, o hodných dětech a rodině u jednoho stolu sedící, dělající kříž před jídlem a žijící pospolu. A také tobě přeji, aby se tvé sny vždy splnili a přeji štěstí, rodinnou lásku a krásný víkend. Anna