VÍRA?

V dnešní době, kdy lidstvo dosahuje rozumově úrovně, jaká v dějinách lidstva nemá obdoby, se projevuje i druhá  tvář jedné mince, lidé hledají a potřebují jakousi duchovní podporu a nacházejí „lásku“ v náručí jakýchsi komunit vymývajících  mozky pochybnými metodami, mladým lidem jenž nebyli k jakékoliv víře vychováváni ani doma, ani školou, nedostalo se jim po této stránce, žádného vzdělání ani výchovy a tak tápají. Přidají se ke komunitě jakéhosi neurčitého směru a smísí ve své hlavě věci neslučitelné, ráno navštíví katolickou mši, jdou ke svatému přijímání se všemi svými hříchy, bez toho aby se usilovali o nápravu spáchají svatokrádež, odpoledne navštíví s kamarádkami jakési společenství východního učení, je to zkrátka v módě a věnují se uctívání jakéhosi kultu, a v noci zavolají televizní kartářce, aby jim poradila co dělat se svými životními partnery, aby si je udrželi. “ Bože odpusť jim, neboť nevědí co činí „.
Kdo nese vinu za tento zmatek v hlavách, proč nikdo neukáže cestu, a to takovým způsobem, aby sami byli schopni rozlišit to, co je dobré a co špatné. Kam a proč jít. Vzdělanost v naší zemi se stává jednostrannou, úsudek a rozlišovací schopnost se neřídí konvencemi a základní zákony lidstva jako je desatero, jsou nejen zpochybňovány, ale dokonce objektivizovány.
Vznikají nová náboženství ze kterých mě vstávají vlasy na hlavě, snažila jsem se porozumět těmto věcem, ale zdá se že je to ještě horší nežli můj první dojem, jmenuje se to Scientologická církev, možná je podstata  etická, ale výsledek ve mě budí, přímo bázeň.
Na internetu se najde i inteligentní výuka, které bych dala přednost, aby si mladí mohli ve svých hlavách srovnat myšlenky a rozhodnout se co v životě je přínosné a co není, ukázky jsou dole na odkazech.

1. nebudeš mít jiné bohy, mimo mne. (Neuctívej jiné bohy)
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. (Nezneužívej Boží jméno).
3. Pomni, abys den sváteční světil. (Zasvěť jeden den v týdnu Bohu)
4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
5. Nezabiješ. (Nebudeš vraždit).
6. Nesesmilníš. (Měj v úctě lásku mezi mužem a ženou).
7. Nepokradeš. (Nezcizuj majetek druhých lidí).
8. Nepromluvíš křivého svědectví. (Nemluv o jiných lidech nepravdivě).
9. Nepožádáš manželky bližního svého. (Měj v úctě lásku mezi mužem a ženou).
10. Nepožádáš statku bližního svého. (Nezcizuj majetek druhých lidí).
Článek o tom jak jsou přikázání porušována, vykládána, překrucována, by byl směsicí sarkasmu, humoru, pláče a jiných emocí a stejně by nic neřešil a sama tato přikázání, pokud by se do důsledku dodržovala, by bez jakýchkoliv dalších zákonů, stačila k tomu, aby na světě byl klid.
odkaz :  


odkaz : 

odkaz :  


odkaz :  https://annapos.wordpress.com/2011/07/11/to-o-cem-se-tady-pise-to-moje-hlava-nebere/

21 komentářů: „VÍRA?

  1. kikou mon amie ANNA

    c’est en compagnie de mon tit lapinou que je passe

    te souhaiter une bonne fin de semaine

    Couvre toi bien si tu dois sortir

    bisous tendresse

    gros poutoux de mon bébé d’amour Laika

    martine

    merci pour la magnifique vidéo

  2. Kikou mon amie Anna

    c’est par une matinée ensoleillée mais glaciale
    que je passe te souhaiter un

    mes bisous tendresse et les calinous de ma princesse Laika
    qui aime ce temps 🙂

    martine

  3. Milá Aničko! Napsala jsi svůj názor, každý si z toho vezme to, co chce. Já ale odjakživa tvrdím, kdyby všichni dodržovali desatero, tak je na tom světě o mnoho líp. A čím jsi mne dostala úplně nejvíc? Měla jsem husí kůži a slzičky na krajíčku, když jsem slyšela tátu a syna Zmožkovi. Nádherná píseň a krásná smysluplná slova. Oni jsou i můj šálek kávy, takže moc děkuji. Tuhle píseň jsem neznala a hned jsem si ji zamilovala. Určitě si ji najdu a poslechnu brzy znovu.

    1. Já nikoho k víře nepřesvědčuji, a ten kdo žije jak má, je slušným člověkem , tomu se srdíčko otevře i při písničce.

  4. Osobně věřím hlavně v dobré lidi a zdravý rozum.
    Byla jsem pokřtěná, chodila do náboženství i do kostela. Pamatuji se, jak jsem klečívala na studených dlaždicích a pak měla strašné bolesti v kolenou, ale nevadilo mi to, byla jsem věřící. Moje babička z otcovy strany nebyla zbožná, ale pobožná. Porušovala soustavně několik přikázání, pak šla v neděli ke zpovědi a jela nanovo. Když jsem začala brát rozum, vrtalo mi to hodně hlavou.
    Člověk by rozhodně v nějakou vyšší moc věřit měl, třeba by potom bylo na světě líp.

    1. Již po několikáté mám pocit že si velice dobře rozumíme a často se i doplňujeme, já stále hledám, hledám i kněze, ne každý je člověkem, který porozumí a umí pomoci, i to je třeba rozlišit, kněz dostal tu moc člověku odpustit, ale ne vše je odpuštěno i bohem, pokud se nesnažím o nápravu a už předem se spoléhám na to že když to špatné budu dělat stále dokola, že vždy bude odpuštěno, není to tak, hlavní je vůle to již neudělat a zjednat nápravu, a to někteří lidé co formálně chodí do kostela nechápou, a v tom případě to nejsou věřící, ale pokrytci.V době minulé chodili lidé do kostela, protože se to dělalo, chodili tam všichni, bylo to formální, dnes se každý může rozhodnout svobodně.

      1. Naprosto s tebou souhlasím, Aničko. Ještě uvedu druhý příklad, babička z mamčiny strany nebyla věřící, nikdy do kostela nechodila a můžu říct, že jsem snad nepoznala hodnějšího člověka. Měli ji všichni rádi i kvůli její veselé povaze a navíc pomáhala, kde mohla. Všechno je to jen a jen v lidech a jejich dobré vůli.

  5. U nás v Česku se víra dost snoubila jak s pokrokem (vzdělanci od víry odpadávali a pod.), tak s národním uvědomněním. Katolická víra Čechům zosobňuje špatné znaky protireformace (jezuiti, exodus inteligence), ačkoliv šlo také o čas velkého rozvoje, dostatku a míru, a oficiálního náboženství Habsburků (boj o samostatnost). Proto vznikla hned se státem také husitská církev. Navíc se sem dostaly společensky pokrokové myšlenky, takže se třeba smazal právní rozdíl mezi díětem manželským a nemanželským, zavedla se odluka církve od státu a byly platné i pouze občanské sňatky.
    Komunisté potom zavedli přetvářku a šikanu i v této oblasti, třeba na Moravě se běhalo v pionýrském i na církevní pohřby atd. Jinde si mohl někdo udělat z věřícího terč. Tvoje bába chodí do kostela, je to tvoje ostuda, soudruhu. V rodinách se dokonce před dětmi postava věřící babičky zlehčovala až k rovině bláznivosti. Malí pionýři se za babičku upřímně styděli a šoupli ji pak honem pod zem bez ostudy s farářem, byť si na to střádala…
    Na druhou stranu víra, třeba přináležení k zakázané sektě, mohla být docela dobrodružná. Do pohraničí donesli po válce jehovistické vyznání osídlenci ze Slezka (Šlonzáci), scházeli se po lesích, např. v okolí Nejdku. Během socialismu je zkoušeli infiltrovat kontráši a stb. Znám osobně člověka, který mezi ně s tím úkolem přišel a tak nějak… Dodnes je kazatelem 😉
    Máme tady dnes tedy jaksi letité a vlivem dějepisu a rodinných historií zažrané nemilování katolíků (vyšperkované provalením zneužívání a trýznění v klášterech a školách po světě), které přitom celkem intenzivně vzdělávalo a vychovávalo k morálním hodnotám a vzájemné pomoci (kmotry a kmotři). A máme tady taky nové směry, které se chtěly a chtějí oprostit od nánosů mocenských zájmů, které během vlády jediné církve například direktivně určovaly, co z evangelií je vhodné a co nikoliv, co si máme myslet atd. Proto jsou tu adventisté, novokřesťané, husité, baptisté, starořecká církev, pravoslavní…
    Zůstává nezměnitelným faktem, že Bible je důležitou kulturně historickou památkou, i když také do ní se zasahovalo a obsah třídil. Je v ní uchovávaná naše paměť o počátcích lidstva a jeho kultury. Kdo nezná Bibli, projde většinou muzeí a galerií, ba i literaturou jako slepý a hluchý.
    Říká se – a také učí, že teprve křesťanství začalo s milkosrdenstvím a láskou k bližnímu, ale to je podle mne dost pomýlené. Už staregyptské chrámy měly nějaké úkoly v té oblasti a v samotném Starém zákoně se leccos najde. Včetně židovských peněz pro chudé, Samaritána a podobně. Jen se to stalo pro křesťany programem, který, bohužel, pořád a pořád nezvládají splňovat. Když ona se skrze náboženství tak dobře uplatňuje moc! No a mocenské zájmy se přece ani krve neštítí…
    No a pak si najděte nějaký správný způsob víry, když vás buď (mocensky) zneužijou nebo oberou. Navíc je jich tolik, že se ani vybrat nedá…

    1. Opět, jako vždy to co napíšeš Aničko je prostě vynikající článek, který dokazuje to, že o tom opravdu něco víš a přemýšlíš i o tom že jsme jen lidé chybující, a i církev svatá je omylná a i ji, ať je to kterákoliv na světě, tvoří jen lidé, chytří, hloupí, omylní, malí, velcí, geniální, ale i blbci kteří například pálili knihy a zabíjeli ve jménu víry a tím překračovali, jedno a často všechna boží přikázání, ale s bohem si to musí uvnitř ve svém nitru vypořádat každý sám a sám si musí za to co dělá a jak žije zodpovídat. Není mnoho těch, co víru dostanou darem, někdo k ní musí dojít a potřebuje čas a vědomosti, ale myslím si že bůh je velice shovívavý, jinak by nebe bylo prázdné.

  6. Díky. Jirku Fuchse znám osobně dlouhá léta, tykáme si a nevynechám příležitost jít na jeho přednášku, pokud se odehrává v mně akčním radiu. Bývaly časy, kdy jsem na jeho přednášky jezdil do daleké Prahy. Je to zjev a jedna z příčin mého obrácení ke katolictví.

  7. Milá Anno ze Středohoří, tady teď koukám (a doufám), že ten náš svět velký až tak nebude. Jen tak k tomu okrajově (ale víme, že vše souvisí) řekl bych, že tohoto člověka Jiřího Fuchse trochu znám, ne teda osobně, spíš mám jen povědomí z toho, co mi paměť dovoluje z vyprávění. Jestli je to on, a podle podoby se mi to tak velmi jeví (!) – člověk z šesti bratrů.. Dva z nich byli mými kolegy (mám fotky, podobnost je zřejmá), taky tenisovými soupeři a spoluběžci z časů nadšeného mládí a bujarého pobíhání v Chuchli, Divoké Šárce a na Velké Kunratické. O Jiřím vím od Mirka, že byl takového směřování, které jsi tady ukázala, on každý z bratrů byl nějak se odlišující.Ještě vím, že se tradičně scházeli na rodinné partičce bridže… Milan mě v tenisu porážel, ale k tomu si neodpustil občas provokující hlášku o míči, který nepadl vedle, to k němu patřilo stejně, jako chození v sandálech, i když nastaly mrazy. A o Mirkovi, s kterým jsem se vídal i poslední dobou čas od času, to by byla dlouhá kapitola příkladné chvály velmi pracovitého schopného člověka – projektanta. Pilný jako včelka, pro mne příklad, že kdyby takoví byli ostatní, tak to by se ten náš kapitalismus skutečně k světu měl. Že se nemá – jiná kapitola, kterou známe..
    Tak ještě shrnutí – Tenhle J.Fuchs z dobré rodiny má moje sympatie taky!

    1. Děkuji Břetislave, já ho neznám, jen jeho filosofické přednášky, a jeho názoru si velice vážím, jen jsi potvrdil moji domněnku o solidnosti toho člověka a toho co učí, protože, chce-li člověk druhé učit, musí sám být příkladem a to bych vztáhla nejen na školy teologické.

  8. K tomu Vám mohu říct jediné,celá rodina mé matky jsou praktikující katolíci,dle mého pohledu dost omezení a bezcitní lidé,hamižní,až hrůza,Jaképak překvapení,že mi,i čelist spadla,kdy si žel,musím ověřit,zda můj jediný to bratr,syn jediný to mého otce,nepochází z incestního vztahu.Co mi k tomu,prosím můžete říct?S pozdravem Jana Procházková

      1. Velmi Vám děkuji,za odpověď,moc mně potěšila.Zdlouhavě,po tom,co jsem viděla,za iluzi,ale šla jsem svou cestou a našla jsem i to,co je nazýváno Bohem,v sobě,ač jsem spíše heretikem.Je to soukromá,vnitřní,interní záležitost,každého,každý má možnost,volbu.Je to poznání své vlastní odpovědnosti,sám za sebe,někteří,k tomu potřebují závislost,na vnější autoritě,bohu,rodíčích,politicích,vnější berličku.Mějte se krásně a děkuji Vám.

        1. Já jsem napsala ten článek, a vše co bylo možno vám říci vám řekla Jaruška. Já jen dodám text čtvrtého přikázání. “ CTI OTCE SVÉHO A MATKU, SVOU ABYS DLOUHO ŽIV BYL A DOBŘE SE TI VEDLO NA ZEMI“. Číst neznamená vždy rozumět. Doporučuji, neporoučím, cestu hledat, nikde neříkám, ani já ani lektor tudy jdi, to je tvá cesta.

  9. A možná za to, že lidé tápou a hledají v různých sektách, můžou křesťanské církve tak trochu sami. Jsou málo vidět, málo chodí mezi lidi. Například Jehovisti, to vzali za lepší konec, kladou důraz na osobní svědectví. Jenže to kapánek přehánějí a jsou protivně vlezlí i já už je několikrát vyhnala ode dveří.
    Filosof Fuchs mluví moc hezky, ale je pro mě příliž filosofický, vědecký, mám fušku mu stačit a chápat ho. Víra v Boha vyžaduje tři kroky. Uvědomění si své hříšnosti, pak by mělo následovat pokání, vyznání svého hříchu a prosby za odpuštění a pak přijetí odpuštění od Ježíše (protože on za nás zaplatil svojí smrtí, není třeba žádných zásluh už je vše zařízeno) a zároveň pustit Boha do svého srdce. A na toto nepotřebujeme žádného prostředníka. Můžeme to udělat sami a kdykoliv. Je to jen mezi námi a Ježíšem. Potom je ovšem lepší najít si společenství stejně smýšlejících lidí, kteroukoliv křesťanskou církev. Jasně, že můžeme napřed chodit do církve a obrácení prožít v ní. 😀

    1. On to není kněz, ale filosof. A já jsem právě chtěla naznačit to, aby si každý svou cestu hledal a našel, my věřící už to nepotřebujeme, my víme kam jdeme.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s