Při našem pobytu na ostrově Kos v Řecku, bývalo našim oblíbeným odpočinkem, jezdit k horkým pramenům, poblíž vedla cesta zaoceánských lodí, které i z dálky vypadali obrovské a při proplutí se po chvíli tvořila přílivová vlna která krásně namíchala vodu moc horkou, vytékající ze skal do jezírka ohraničeného balvany přímo v moři, takže se smíchávala voda z léčivých pramenů a voda z moře a teplota vždy kolísala úměrně frekvence projíždějících lodí, Když byla voda moc horká, věnovala jsem se činnosti pro někoho směšné, udělala jsem si takovou potápěčskou stanici podle svých představ, k lehátku jsem si přivázala kbelík s uříznutým dnem, brýle a šnorchl s ploutvemi a odjela jsem do povzdálí, ale na dosah lidské společnosti, protože nejsem plavec kdovíjakého formátu a obavy že bych se dostala na širé moře, mnohdy zajišťovala ještě dlouhá šňůra na prádlo, přivázaná ke skalisku a mému lehátku. Pohledy na mořské dno z mého vědeckofantastického zařízení, nebudete tomu věřit byli úchvatné, kbelík zajistí dívání se pod hladinu jako by to bylo přes sklo, polovinou těla jsem ležela na lehátku, na nohou ploutve, a hlavu vraženou v kbelíku, ze dvou třetin vnořeném v moři, byl to na mě pohled, pro bohy Olympské, a když jsem našla něco pěkného a zajímavého, odvážila jsem se sjet z lehátka a potopit se pod hladinu, důvěrně vám sdělím, že mořská voda se tedy pít nedá a můj žaludek byl po chvíli nažbluňkaný až po okraj, protože jsem si často nacucla, při podobné činnosti zapomenete na čas a lidi, rozlédnuvši se jsem zjistila, že sluníčko se kloní k západu, tma u moře nastává okamžitě a Řekové kteří jezdili jako jediní na tato místa odjeli nakrmit zvířata a turisty, a můj muž ??? Schoval všechny naše věci do skal, včetně sebe a nechal mě vyšilovat a přemýšlet , co se vlastně stalo, kolik je hodin a jak se dostanu domů, třicet kilometrů daleko ?
Já to neumím ale, jsou mistři co to ovládají a mají na to zařízení, fotit a filmovat krásy moře, podívejte se.
A ještě něco pro pobavení.