ŘÍJE-N

TAK A JE TO TADY.
To co přichází každý rok v tuto dobu, opakující se jistě po tisíce let, na co tedy čekají ty naše holky, co kvůli nim můj manžel stavěl mimochodem, moc hezký plot, na který jsem čekala třicet roků, ne že by mu to tak dlouho trvalo, ale problém byl v tom, že jednou jsem to zamítala já, z důvodu sousedského soužití, které bývalo veskrze přátelské a já jsem považovala ploty za překážku mezi lidmi, jindy to zamítal můj muž, jako nehezkou záležitost, všechny objektivní důvody vzala voda a čas. Kozy-jak já jim hanlivě říkám, kdo ke mně chodí, ví o čem mluvím, kdo ne tomu řeknu o krásném stádu laní, co pijí z naší kříšťálové studánky a na podzim čekají na své krásné parožnaté ženichy a touží, po zachování rodu a po miloučkých koloušcích co by se měli narodit příští rok v předjaří. Tak je to tady, jeleni přišli, je říje, a oni po nocích vytrubují, pod mým oknem a já jako každý rok, si z nich dělám legraci tím, že na ně také troubím a přivolávám je až k našemu domu a oni zhlouplí touhou, ostatně jako každý chlap, nevidí neslyší jen jdou a hledají toho neznámého soka s kterým by rádi srazili své královské koruny v zápase o tu nejkrásnější laň.
A já babka naivní snažíc se provést to co nejtišeji a také toužíce po úlovku, letím po schodech div že se nepřerazím abych si je vyfotila, zklamu vás zatím nic stejně jako každý rok, oni o mě vědí vše, já o nich nic, ucítí mě dříve nežli na to jenom pomyslím. Zatím vám sem dám zimní fotku našich holek a věřte že se budu snažit, aby jste tady viděli ty krásné ženichy, mám na to ještě dva týdny, než se chlapci vrátí dolů z hor.

Ne,to stádo, tak to jsem opravdu nefotila já,
ti paroháči jsou dílem profíka, ale ty noční hosté, ty dvě laňky, ty chodí v zimě opravdu až k našim dveřím a občas přivedou na večeři celé stádo, a jak říká můj Pepa, kdybych nechala otevřeno, lehnou si na kanape aby si po večeři odpočinuly, a já babka hloupá je celou zimu vykrmuji, naučím je sem chodit a oni potom za odměnu ožírají mé kytičky a proto ta řeč o plotu který jsme se rozhodli po třiceti letech soužití s kozama postavit, ale hezky to ten můj Pepa udělal žeeeeee, je to trochu přesvícené, sluníčko bylo ostré a já fotila ze stínu.


Tak zatím žádné fotky, ale našla jsem pěkné video, doufám že budete mít radost i tak.

milí přátelé, je opomíjena moje rubrika odkazů DNES JSEM ČETLA, možná proto, že je tam starší datum, ale občas jsou tam zajímavé odkazy na články, dnes je to o důchodcích a důchodech se čtivou diskusí.
odkaz :https://annapos.wordpress.com/tag/dnes-jsem-cetla/

05. 10. 2011

Dnes tedy o důchodcích a důchodech


a velice zajímavá diskuse 


15 komentářů: „ŘÍJE-N

  1. Krásná fotka. Kdysi jsme srnky pozorovaly v mém mládí u babiččiny chaloupky. Závidím Ti tu blízkost přírody, ticha, zvířat…. K nám nikdo nechodí….někdy už ani lidé, natož zvířátka…Jenda by je svým řevem vyhnal co nejdál… Ne, nebudu psát, dnes není „dobrý“ den… Jenda není ve své kůži, ječí celé dopoledne a my s maminkou už nevíme CO BY…. Měj se krásně, milá Aničko.

    1. Přemýšlím, čím bych tě povzbudila, milá Amelie. Půjdeš-li dům od domu, všude uvidíš nějaké trápení a když půjdeš zítra, najdeš všude nějakou radost, A TO JE ŽIVOT.

  2. Aničko, taky ti držím palečky, aby se ti konečně povedlo vyfotit k těm laním jejich ženichy, určitě bys měla radost nejenom ty, ale my všichni, protože by ses tady pochlubila. A musím pochválit tvého mužíčka. Moc krásný plot vyrobil, takový nevšední, neobvyklý, prostě parádní!

    1. Jestli to letos v zimě bude vypadat jako loni a napadne jeden a půl metru sněhu, tak muži ty parádičky s plotem budou na prd, máme po stranách domku dvě Tůje, já jsem je vždy střihala do různých tvarů a letos jsem je musela nechat zdivočet, aby obrazilo to co bylo v zimě ožráno, stromečky to nestihli za celé léto. A o fotkách si moc iluzí nedělám, k domu kozlíci už dva dny ani nepáchnou a slyším je troubit tak dvě stě metrů daleko.

  3. To musí být krása… Nám po nemocnici v Krči a na Ikemu chodí celá stáda laní s maličkými a taky mufloni, moc ráda se na ně dívám, ale zajímavý, žádný jelen…
    Těším se, že se ti podaří nějaký výcvak těchto nádherných zvířat. Tedy já bych nemohla být myslivec, nikdy bych nebyla schopná něco tak vznešeně krásného zastřelit, nakonec, já bych stejně nedokázala cokoliv usmrtit, ani králíka, slepici, nic, jen, přiznávám, někdy pavouka…

    1. Já si na ten článek u tebe pamatuji, i na tu fotku, je vidět, že zvířátka si na lidi zvyknou i ve městě a pokud je někdo v zimě přikrmí je jim i tam dobře a jeleni, no tak to je stejná kapitola, jako když by jsme psali o mužích, ti chodí za děvčaty až po setmění a tajně, a jeleni spíš k ránu. S tím zabíjením je to složité, nezabíjím ani pavouky, nosím je ven, letos jsem se tedy naběhala, ale je to u mě až teď, jak stárnu, „maso mám ráda moc“, takže byly doby, kdy jsem se na vraždění podílela…………..

  4. Tak to ti Aničko držím palce, aby se ti nějaký fotoúlovek žanicha povedl. 😉 K nám laně na sídliště nechodí, ale naučila jsem si chodit ptáčky na krmítko, které dávám na zimu na balkon. Ti malincí ptáčkové, se na jaře rozletí po zahradách a lesích, ale máme tady stálé návštěvnice dvě hrdličky, které mě pořádně pijou krev. Mrchy jedny jsou tak oprsklé, že se vůbec nebojí, vysedávají na balkonovém zábradlí a kadí na dlaždičky. A to není žádné sýkorčí hovínko, to je lívanec jako … ! Škoda, že nejde balkon taky oplotit. 😀 Ale nejsem v tom sama, na hrdličky a hovínka, si naříkají všichni sousedé.

    1. Nedaleko odtud bydlí paní, jmenuje se Jaruška, jako ty a všichni ptáčci se od nás přestěhovali k ni, ona má krmítko jako ty vysoko a tak je pro kočky tabu. My jsme ho umístili jen dva a půl metru nad zem a to je pro kočky nízko a ptáčci jsou chytří, chodívám se k ní občas na ně dívat a také jí budu muset přispět na krmení. O hrdličkách jsem myslím u tebe četla někdy na jaře, se zvířátky je to starost, ale také radost.

  5. Bonjour mon amie ANNA

    je passe te souhaiter un excellent mercredi

    Te dépose cette vidéo que j’ai beaucoup aimé

    Bisous tendresse avec un temps maussade

    gros poutoux de mon bébé d’amour Laika

    martine … magnifique ton billet avec de bien jolies images

  6. Je to bylo hazke cteni a plot je hezky ,je dost vysoky aby ho nepreskocili ? Ale stejne to je hezke kdyz divoka zver prijde tak blizko k domu.Jak budes letos krmit lanky tem se ten plot libit nebude. A k tve otazce na mem blogu doma je pro nas uz tady ,mame tady 3 deti a 10 vnoucata ,zvykli jsme si na zdejsi zivot .Do Ceska jezdime radi ale da se rict ze mimo reci nic jineho nezname a nevime nekdy si pripadame jak dva stary troubove protoze se ptame na veci ktere jsou pro vas samozrejmost.

    1. Milá Ello, jsem zvědavá ženská, promiň mě to. velice mě zajímá tvůj život a život Čechů v jiných zemích, dokud žil náš strýček v Chicegu, věděla jsem toho hodně o Americe a Kanadě, mám korespondenční kamarádky v Čile a Argentině, ty jsou neformální a mám mnoho přátel s kterými si píši, jen občas, dozvím se tak mnoho zajímavých věcí, všem i tobě jsem velice vděčná, je to hezké a milé přátelství. My Češi jsme neměli dlouhou dobu možnost nějakého velkého cestování a tak to co se dozvím se snažím zase předat dál. Děkuji Ello.

  7. Dívám se a vidím, v jaké žiješ symbioze s přírodou. Jsem městský člověk, ale zažila jsem podobné zážitky u synovce na hájovně. Vysoká tam nechodila, ale pravidelně se na zahradě objevovaly srnky. Byla to nádherná podívaná. Občas jsme s ním jezdili v zimě přikrmovat a tehdy jsem viděla nejen vysokou, ale i kamzíky. Je zvláštní, že tahle plachá zvířata v zimě čekají na zvuk auta v lese, protože ví, že dostanou najíst.
    Tak i já přeju těm tvým laním holkám pořádné ženichy a hlavně, at‘ přečkají zimu.

    1. Ty dvě maličké na fotce u branky jsou vlastně ještě děti vzadu za nimi je stádo starých laní a ty když se nakrmí, teprve pustí ty mladé, to už tam většinou nic není a můj muž vezme chleba jde pomaloučku až k nim a ony neutečou, počkají až odejde a klidně se nažerou. ty fotky jsou z března to už je dole jaro, jim je v tu dobu nejhůř a mají největší hlad.

  8. Aničko, plot je opravdu parádní a tvoje povídání se moc pěkně čte. Ty jsi hotová spisovatelka, měla bys uvažovat o nějakém románu nebo aspoň povídce.
    Těším se, až vyfotíš ty paroháče nevděčné. Ty jim podstrojuješ a oni nejen že ti ožírají kytky, ale ani ti nezapózují! 😉

    1. To oni i pózují jenže je to vždy pozdě v noci a já jsem potom jako hrom do police, včera například, jsem věděla že se schyluje k boji, troubili a postupovali proti sobě tak rychle že mě ani nebrali na vědomí a já věděla že je mám na mušce, jen cvaknout, a já trdlo si vlezu před pohybové čidlo a rozsvítím, byli pryč, jako blesk.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s