Tak a dost.

Karel Čapek
citát

Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, byl věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslí vždycky jenom na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se Ti vybarví.

Tento vzácný člověk, měl zajisté ve všem velkou pravdu, ale zemřel poměrně mlád a proto mám právo oponovat, tak to si řeknete zajisté, co si to ta babka dovoluje, měnit pravdy takřka věčné a nevyvratitelné. Na vině je stárnutí, těla, mysli, vůle, a hlavně stárnutí vzteku, co nás za mlada poháněl k výkonu, mohla bych tady použít všechny Čapkovy citáty, aby mě vyburcovali a přesto bych byla vlažná jako čajíček.
Jsem nadmíru klidná, i když někdo mladý vystrkuje růžky za mě, když se bouří a nadává na něco, provokuje k neposlušnosti, ba i k té občanské, i je-li to třeba a je to v zájmu něčeho spravedlivého, i naopak, projeví-li moji blízcí, tedy děti a nebo má vnoučátka onen postoj, “ MOUCHY SEŽERTE SI MĚ „nejsem už schopna vzteku, tvářím se rezignovaně a v jejich očích vidím údiv.
Je to snad tím že člověk časem pozná, že život je kruh, a vše se stále dokola opakuje? Časem si říkám, musím začít znova ta zahrada se nedá zvládat, v tuto dobu jsme před lety už nesekali, neplely, na kalužích se ráno dělala ledová tříšť a oni tady předpovídají třicet čtyři stupňů, jsou to ty změny kruhu ? To snad na té zahradě budu dřít do vánoc ? Já jsem starý pařez, který ke svému poznání dochází ve stáří ? A ti mladí jsou tak rezignovaní proto, že to vědí od mlada ?  Tak vám mám pocit, že pan Čapek měl pravdu, já jsem taková byla vždy, jen jsem se celý život přetvařovala že mě těší dělat to co vlastně ani nechci, ráno vstát, poklidit, ustlat, vypravit děti, jít do práce, dojet padesát kyláčků k tatínkovi, sebrat špinavé prádlo, uvařit mu, jít na noční, ráno hned z práce dojet na chalupu, zalít kytičky, poklidit, na hodinku si lehnout a honem jet domů, abych tam byla, až děti přijdou domů, uvařit a tak stále dokola a hlavně řvát na svět, když se mě něco nelíbilo. Když jsem chtěla jít do důchodu a poslala žádost, volala mě jedna paní z důchodového, jestli to není nějaký omyl, že mám jen jeden papír, že není možné že jsem celý život dělala u jedné firmy,  už se mě nechce a tak jsem se vybarvila, pane Čapku, vlastně se mě nikdy nechtělo, bože proč já jsem to vlastně dělala a dělám ??? Mám všeho dost !!! Není jednodušší počkat až se to samo udělá a ono to nějak dopadne, došla energie, ono se to nepose..   Ale položme si ruku na srdce, jestli s tím co děláme a co chceme, se nedá nic dělat, a nebo se nám jen nechce nic řešit, ať je to cokoliv ?

Je moc hezkou pravdou a já si toho velice považuji, že za tyhle řeči, by si mě v době minulé třeba chtěli poslechnout STBÁCI a já bych si tu pusu nevymáchanou tolik neotvírala, ale i oni se tak trochu báli mi natlouci po hubě a to zase není až tak úplně marné. Za svobodu a demokracii nepovažuji to když policajti bijí lidi a pan předseda řekne něco o nulové toleranci, tak tomu já říkám konec demokracie, jednat tak abych si upevnil koryto, a pokud toto musím napsat, přidávám se k té temné straně, kašlu vám na váš reálný kapitalismus, hluboce se stydím, odpusťte mě pane Čapku.

MOJI DRAZÍ PŘÁTELÉ. 
NĚKDE JSEM ČETLA, ŽE NA BLOGU NEMOHOU BÝT OPRAVDOVÍ PŘÁTELÉ, NENÍ TO PRAVDA, PROTOŽE JÁ JSEM JE NAŠLA. 
A jsem za to pánu bohu vděčná a je mě moc líto, že se s vámi budu muset na nějaký čas rozloučit, nemyslete si nic špatného, ani neskočím s té vysoké hory na lyžích, abych udělala díru do světa, ani se neodstěhuji na jeden z mých milovaných ostrovů, protože i tam je dnes intertet, nechám vám tady spoustu blbostí, které jsem časem naslátala a budu doufat, že na mě nezapomenete a těšit se až se vrátím, že své přátele zase najdu.