Myslet je h…o vědět.

Když jsem kdysi ve škole řekla, pane učiteli, já myslím, tak pan řídící, tak jsme mu i celé jeho rodině říkali už i jako dospělí lidé, nikdy a nikdo neřekl soudruhu, naše úcta k němu přešla nejen do dospělého věku, ale sahá až do dnešních dnů. On by totiž náš pan učitel řekl, myslet je hovno vědět, nebudu se omlouvat za toto krásné české rčení, neb to patří k životu, já si myslím a tudíž vím že vím h…o. je pravda že s reálným životem, moc do styku nepřijdu, ale čtu dost, na to abych dokázala rozlišit, kdy věci dospěli do bodu varu. Jak začínají války, stačí popíchnout ješitného, zamindrákovaného blba, urazit jeho ego a konflikt je na stole, obzvlášť je-li možnost své myšlenky šířit a včas píchnout do vosího hnízda, a vosy už svou práci udělají samy. Jsem přesvědčena, nemohu napsat já myslím, to by hned každý mé rčení použil proti mě, tedy já se domnívám, že naši drazí fašounci záměrně popichují a naši drazí nepřizpůsobiví, na to až budou moci vyvolat nějaké to vosí rojeníčko se přímo třesou, nikdo si neuvědomí jaké to mívá konce. Každý si jede vymáchat zadek do bývalé Jugošky a ani si nevzpomene na masové hroby, na rozbombardované vnitrozemí, když jsem tam byla, ne naposledy v osmdesátém devátém, oni už všichni věděli, že bude válka, a moc se na ni těšili, mě vstávali vlasy na hlavě, každý kdo tam tak rád jezdí ať se jede podívat tam, kde ta válka nebyla tak rychle smazána turismem, jako v Dubrovníku. Ať si každý, kdo rozdmychává vášně tam, kde se tyto a podobné blogy rozmáhají, a kdo svými komentáři přilívá olej do ohně uvědomí, jak tyto vášně končívají.

Moc pěkný článek paní Procházkové

 http://www.lidovky.cz/prochazkova-romove-a-afghanci-na-jednom-piskovisti-f8y-/ln_nazory.asp?c=A110722_140639_ln_nazory_bet

16 komentářů: „Myslet je h…o vědět.

  1. Kdysi v naší ulici žila jedna smíšená rodina, paní byla Cikánka. Neznala jsem snad solidnějšího člověka, než byla ona. Když jsem byla ještě hodně malá, jezdila do našeho města pravidelně početná skupina Cikánů, nějaký čas se zdržovali na takovém plácku nedaleko naší ulice a potom zase v klidu odjeli. Cikánské děti běhaly po ulicích a loudily peníze, nikdo se nad tím moc nepozastavoval a nevyskytly se ani žádné větší konflikty. Dneska se skoro bojím jít do města, protože procházím kolem bytového domu, kde žijí Romové, tam si člověk nemůže být nikdy ničím jistý. Krátce po revoluci jsem zažila, kdy přišel do jednoho obchodu „cikánský baron“. Byl ověšený zlatem, a to doslova, předběhl frontu a prodavačky se mínily přetrhnout. Podle mě, by se měli Romové přizpůsobit nám a ne my jim. Vůbec neschvaluji výhody, které se jim poskytují. Je to všechno postavené na hlavu!
    Nikdy jsem nebyla ani v dřívější Jugoslávii ani v dnešním Chorvatsku. Všechno vím jen zprostředkovaně. Článek paní Procházkové se mi líbí, a ten tvůj taky, Aničko.

    1. Mám takový názor, že proto jsme lidé a bůh nám dal schopnosti které zvířátka nemají, abychom byli schopni rozlišit špatné věci, ne podle toho jakou kdo má barvu kůže, ale podle toho jaký je člověk, nevím kdy ten zvrat začal a kdo ho zavinil, že člověk se dnes posuzuje podle kriterií, která jsou člověka a lidské společnosti nedůstojná, já se snažím hodně snažím, být nestranná, ale jsme tak masírováni různými vlivy, že kolikrát člověk neví čí je, tak to čeho se bojím nejvíc, je to že se přidám k většině, i když vnitřně cítím, že to není správné. Komentáře, vás všech tady, jsou tak úžasné, jsou vlastně referendem slušných lidí a zasloužili by si lepší publikaci, nežli jsou mé stránky, měli by si tyto názory přečíst ti kteří by měli být schopni tyto závažné věci řešit, ty ale bohužel vůbec nezajímáme ani my obyčejní lidé, ani ti cikáni, to zas až před volbami.
      Obrázky a citáty
      <

  2. Do bývalé Jugoslávie jsem se nikdy nedostala, ale do Chorvatska jsem jezdila hodně let. Pamatuji doby, kdy kolem silnic byly natažené dráty a nápisy, že kolem vše je zaminováno. Kolem cest ležely zabité a nafouklé krávy a vesnice v oblasti tzv. Srbské Krajiny byly rozstřílené a spálené. Mnohdy nás zastavili s tím, že musíme počkat, že se tam ještě střílí. Ostrovy byly v té době oázou klidu, tam válka nezuřila. Za těch několik let jsem poznala i osudy lidí, se kterými nás poutalo přátelství. Jezdili jsme do rodiny – ona Bosenka, on Chorvat – oba společně nenávidící Srby. Celá Jugoška byla sud s dynamitem a dokud jí tvrdou rukou držel Tito, ten slepenec různých národů a etnik, s rozdílným náboženstvím držel jakž takž pohromadě. Po Titově smrti sud s dynamitem vybouchl. Slyšela jsem i větu – „zabili mi brata, vzal jsem pušku a šel přes brdo (kopec) a tam také zabil“. Na můj dotaz, zda zabil toho, který mu vzal bratra, mi bylo odpovězeno – ne, zabil jsem prvního, kterého jsem potkal, taky má brata. To svědčí o jejich mentalitě.
    Nikdy také nezapomenu na Bosnu a její hřbitovy, které jsou rozesety podél cesty, kterou jsme projížděli v koloně Unfor.
    K našim nepřizpůsobivým – možná by stačilo jen to, že pocházím z Rumburka, z města, kde 18 cikánů zbilo několik bílých. Dlouhodobě neřešené problémy, které se ted‘ vyhrotily do té míry, že města v této oblasti jsou střežena příslušníky policie. Ale i to nestačí, stejně se tu přepadá a krade. Jen na dokreslení, když byla první manifestace v Rumburku, která následovala hned po útoku cikánů, tak kromě policejních posil, pan starosta (kterého znám osobně z dětství) objednal 3 autobusy a nechal odvézt cikány z města, aby se jim nic nestalo. Tato informace ani nebyla ve sdělovacích prostředcích. A pak, když jsem viděla, jak policajt v kanadách, kopal do ležícího bílého kluka, chtělo se mi zvracet. Jen jsem si říkala, koho ti policajti přijeli chránit? Nemyslím si o sobě, že jsem rasista, ale někdy se oprávněně obávám, že bych se rasistou mohla stát.
    Jednání našich představitelů a různých pseudohumanistů, jako je Uhl či Kocáb, nahrává tomu, aby se z většiny lidí rasisté stali. A pak je jen malý krůček k tomu, aby této situace využil Vandas se svou fašistickou stranou a rozpoutal peklo.
    Pokud se situace nebude řešit, pokud se problém nepojmenuje tím správným jménem, klid nebude. Lidem na severu se nedivím. Práce je tam málo, spousta továren je zrušená. Sestra, která tam bydlí, byla rok a půl nezaměstnaná. Podporu měla půl roku, obě děti jí tehdy studovaly a peněz se nedostávalo. Na sociální dávky neměla nárok, protože je bílá a má jen dvě děti.
    Největší paradox je to, že cikánům přispívá obec na bydlení, defacto jim hradí 2/3 nájmu, at‘ je jakkoliv vysoký. Nedivím se, že se tam stěhují ve velkém. Nepracují, pobírají dávky, příspěvky na bydlení.
    A já se jen ptám – proč se neměří všem stejným metrem?

    Omlouvám se, ale musela jsem tu svůj názor napsat.
    Článek paní Procházkové je výborný.

    1. Nevím zda bych dostala od vás pravomoc, vaše slova přidat k mým, je to řeč vycházející mě z duše, četla jsem dnes i v Lidovkách, článek Naďi, ona tam říká : CO BUDE DÁL, OBČANSKÁ VÁLKA ? Zase bijí lidi, aby prosadili moc, to my starší známe. Nikdo z nich nechce přijít s řešením a tak si své špinavé ručičky chtějí umýt tím, že by řekli to my ne, to fašounci, a to by se jim náramně hodilo.

  3. S těmi cikány je to těžké. Dala bych ruku do ohně na to, že nejsem rasista, ale musím se přiznat, že se mi ulevilo, když majitel bytu pod námi, takovým nepřizpůsobivým, neprodložil smlouvu. A to prosím, pravidelně uklízeli chodbu a slušne zdravili spolubydlící. Hrozné ale bylo, když hlava rodiny přišla domů opilá a jeho polovička mu dala petřičně najevo, že se jí to nelíbí. Pokaždé jsem měla strach, že se zamordujou. 😦 Jinak je to vstřícný, veselý národ, jejich rodiny drží pohromadě, jsou zvyklé pomáhat si v nouzi. 😉 Ten článek paní Procházkové, byl skvělý. 😀

    1. Jarko, jsem, na tom naprosto stejně, nežli bych řešila, hezky držím pusu i krok a potichoučku doufám, že to nějak dopadne a na tu chvilku kdy to dopadá k mé plné spokojenosti, jsem šťastná, že mám klid, ale zítra…………teď i já přiliji olej do ohně, přesto že původně to mělo trochu jiný smysl, přijde ještě větší lump, který nebude vytírat chodbu, vezme sekeru, a pokud muknu rozmlátí mé tiché dveře a moji rodinu odvleče třeba do………..

      Ty články jsou vždy a všechny skvělé, protože paní Procházková nelže, a ani sama sobě, a to je v našich novinách rarita.

  4. V Jugoslávii jsem nikdy nebyla, ani v té dnešní, rozcuckované na samostatné státy. Ale vím, že to byla pěkná země s krásnými památkami. A sice nevím, jak to tam vypadá dnes, ale myslím, že to válčení se hodně na stavu těchto památek podepsalo. A taky bych řekla, že i na duších lidí… Jak se někdo může těšit na válku? To nikdy nepochopím.
    K rozjitřování nálad… je fakt, že naši drazí nepřizpůsobiví si spoustu nevole a odstupu způsobili sami. I když jim v tom napomáhá naše benevolentní vláda, se svými velkorysými sociálními příspěvky (na které běžný občan této republiky zdaleka nedosáhl.)
    Když platím sociální pojištění, a vím, že to nebude na můj důchod, ale na různé příspěvky pro kriminálníky a tyto existence, tak je zrovna nemiluju. A proč bych měla.
    Když se ke mně budou chovat slušně, budu se chovat slušně i já k nim. To by měl být základ normálního soužití. Jenže oni by chtěli, aby se k nim všichni chovali slušně a velkoryse, ale oni sami na podobné chování zapomínají.
    Ono to nemusí být jen v obtěžování a okrádání. Ono stačí, když bydlí v sousedství, hulákají po nocích a všude dělají bordel.
    I když, naštěstí, nejsou všichni takoví.

    1. Zapomínají, to přesně je slovo které se mě líbí, jsem člověk, který si dost pamatuje a já si pamatuji, že cikán by své dítě nikdy nedal do dětského domova, ano kdysi tomu tak bylo, a oni zapomínají na své tradiční způsoby, jo jistě ukradli třeba někde slepici udělali si z ní polévku, ale to bylo tak vše co se jim dalo vytknout, “ POVINNOST PRACOVAT“ NEBYL TAK ŠPATNÝ ZÁKON A JÁ BYCH HO ZAVEDLA VŠEMI DESETI, to my jsme je naučili to že i bez práce mohou být koláče a myslím že se to netýká jen jich. Všichni se díváme několik dnů před sebe a jeden den za sebe a nemyslíme na dlouhodobé aspekty toho všeho. Ano, jsou lidé pro které je práce smyslem, ale kolik jich je, nebudu posuzovat Prahu, ale podívám-li se na venkov, na severu Čech, jsou obce, myslím tím takovou tu menší ves, kde system ráno vstanu a jdu do práce nemá ani jeden člověk, oni si spočítají, že když zaplatí jízdné a svačinu, jsou na tom stejně jako když jsou na podpoře a kdo nepracuje nějaký čas, ztratí základní návyky, a nebude pracovat už nikdy, a z člověka, nemá-li řád, se stává lump bez morálky, protože nemá kde okoukat dobré způsoby, který je pro peníze schopen čehokoliv.

      Povím ti Vendy takovou příhodu z té předválečné Jugošky, Jsem původně hodně černá takový ten jižní tip, ale v té době jsem byla odbarvená blondýna a tomu Chorvatovi se tímpádem zdálo že budu s jeho názorem souhlasit, šlápla jsem na ježka, je to bolest nevídaná a ty ulámané ostny nejdou vyndat, seděla jsem na kamenu a brečela, seběhli se ke mě a takový černovlasý kluk, začal vyndavat ty ostny, do té doby mě byl rasismus tak cizí jako jižní pól, začali se prát s křikem, ty se jí nedotýkej ty špinavej srbe, i na mě křičeli, ať na sebe nenechám sahat, křik….. my vám brzy ukážeme kdo je tady pánem, ve mě zanechal, tak hrozný zážitek, nikdy nezapomenu na pohled do očí tomu malému černému klukovi.

      1. Ten zážitek musel být skutečně otřesný, protože ses setkala s takovou nenávistí, kterou jsi v našem světě nezažila (a to si nedělám iluze o sousedských vztazích, leckteří sousedé taky dokážou pěkně člověku zatopit). Možná víc šokující bylo to, že šlo o děti. I když děti, jak známo, jsou ve svých nepřátelstvích upřímnější než dospělí.
        Ale je vidět, že ta jejich nesnášenlivost zřejmě dřímala už dlouhodobě v srdcích těch lidí – vždyť kde by ty děcka přišly k této nadávce, než že to slyšeli doma?
        K těm co nepracují – je fakt, že pokud minimální mzda bude jen o něco málo větší než sociální podpora, tak se na to každý soudný člověk vykašle. Já se zčásti nedivím ani těm tzv.nepřizpůsobivým, protože oni na sociálních dávkách dostanou třikrát tolik, než kdyby jeden z rodiny chodil do práce a tzv. si vydělával. Navíc je to podpořeno faktem, že můžou vstávat kdy chtějí, spát jak dlouho chtějí, a jít kam chtějí. Neprojedou měsíční jízdenky, neodírají si šaty ani boty, nenervují se stylem – co zas v práci. Bodejť by do té práce chodili!
        Až tady bude rozdíl, že minimální mzda bude činit minimálně dvojnásobek sociální podpory (myslím tím podporu pro rodinu s děckama), tak to možná lidi trochu pošprtne.
        Za sebe můžu říct, že když jsem jeden čas brala podporu a měla chodit do práce, kde bych vydělala o dva tisíce víc, a z toho bych jeden tisíc projezdila, tak jsem tu práci taky odmítla.
        K cikánům starších generací – oni možná nějakou tu slepici ukradli, ale to bylo všechno. Navíc, mám dojem, že si aspoň cikánky vydělávaly tancováním nebo hádáním z dlaně či z karet, věštěním. A chlapi byli tuším docela dobří kováři nebo koňáci…
        Dnes jsou jak utržení z řetězu a naprosto bez zábran.

        I když, jak jsem psala už výše, ne všichni, naštěstí…

        1. Já jsem se asi, Vendy špatně vyjádřila, ten kluk, jak jsem to napsala, nebyl malý věkem, ale vzrůstem, to srbové většinou jsou, a ti hoši, šli brzy do války, a byli schopni vraždit šmahem, bez rozdílu. Píšeš o nenávisti kterou jsem předtím nepoznala, ano toho se tady a teď bojím nejvíce.
          A ta další věc, já ty lidi nesoudím za to že nepracují, já odsuzuji systém který toto podporuje, a ještě horší je medializace, já jsem to již někde psala, nemám žádnou negativní zkušenost, vše o takzvaných nepřizpůsobivých lidech mám z doslechu, nemohu soudit něco co jsem viděla ve filmu, ale fašismus a rasismus, považuji, za velice reálnou věc.

  5. Paní Procházkovou čtu skoro pravidelně. Je přímá a označuje věci jasně a zřetelně. Spolu s paní Pekárkovou mi zprostředkovávají zajímavý obraz o světě, jinak zkreslovaném médii.

  6. Souhlasím s tím, že to paní Procházková hezky napsala, nesouhlasím s tím, jak se chovají fašounci, ale také ne s tím, jak se chovají cikání. Já jim tak říkala vždycky a nemíním to měnit. Znám pár „normálních“, ale není jich mnoho. Jedna naše sousedka taky byla chcete-li tedy Romka, ale slušná, normální, má slušné a chytré děti, ale to je pořád nějak málo. Za tu dobu, co je všichni převychovávají, tak se to moc nedaří. Taky si myslím, že je fašounci dost provokují, ale jak na ně, aby byli jako my? Platili, dělali, neničili. Dělali, tím myslím pracovali, ne dělat děti, to jim jde dobře, ale starat se o ně musí stát.

    1. Já děvčata nemám ani ponětí, co bych vám oběma odpověděla, vy obě vlastně, souhlasíte s paní novinářkou, která zastává názor, že rasismus je špatná věc, a nesouhlasíte, svým způsobem se mnou protože říkám že rasismus je špatná věc ??????????????

  7. Ráda čtu paní Procházkovou, naposledy o okejistech a pošťačkách. Velmi trefné.
    18. 25 hod
    Tak přesně tento článek jsem dala na facebook.Anna

  8. Happy weekend dear Anna!
    Sweet kisses for you dear friend.

    Thank you dear Mane, I’ll turn to wish a wonderful new week, and a lot of success at work. Anna
    obrázky na lide

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s