NEUSTÁLE SE TOČÍ SVĚT KOMERCE.
Jako na obrtlíku, každý týden, každý den, něco nového spatří světlo světa, všichni a rychle to musíme mít, musíme vidět, musíme vědět, ale jakmile dosáhneme toho pomíjivého uspokojení, zapomínáme okamžitě i na velice silné zážitky a rychle chceme nové a nové, nevážíme si toho že jsme prožili právě teď, něco co už se nemusí opakovat a časem si můžeme říci bože proč to tak rychle pominulo, chci, aby se ten krásný pocit štěstí a radosti vrátil, ale bohužel svou šanci jsme už promarnili a není návratu.
Ani já nejsem o nic lepší, zrovna v této době takto toužím vidět film, STROM ŽIVOTA, ale věřím že ve mě zanechá hluboký dojem a nezapomenu na něj za pár hodin, že se hluboce vryje do mé paměti i když není bohatý na efekty, ale je velice bohatý na myšlenky.
http://web.volny.cz/zabava/trailery/clanek/~volny/IDC/171985/strom-zivota-.html
V Karlových Varech zažil nabitý sál, ale také odchody s výkřiky „To už nedám!“. Značí to, že se Strom života nepovedl, nebo že festivalové publikum nepozná zázrak?
Jak to Malick dělá?
Ani jedno, ani druhé. Strom života je dobrý film, ale nikoli bezchybný. Na druhé straně se nehodí pro veselé party teenagerů: stačí pár glos a je po prožitku.
Ideální divák Stromu života už by měl mít něco za sebou – včetně rodičovství, aby rozuměl strachu, jenž neviditelně prostupuje i zdánlivě bezpečné úseky děje. Vůbec nejlépe se film vstřebává ve dvojici, v malém kině či komorním sále gold class se sklenkou vína a ve vnímavém rozpoložení.
Strom života je totiž film-meditace, nikoli však provokace ve stylu Larse von Triera, byť jeho Melancholii trochu připomíná. Ve vzpomínkové krajině dětství z Texasu 50. let se najde všechno, co spoluvytváří lidský úděl: radost, pochyby, bolest, zvídavost, žárlivost, rebelie i smíření. Linou se z plátna podmanivě: sice ne vždy vstřícně, někdy přepjatě, ale v tak nádhernýchobrazech, až působí rušivě. Hrdinové se táží po smyslu bytí, zatímco divák se ptá sám sebe – Jak to ten Malick nasvítí, jak to dělá? Klíčovou křižovatku pojmenuje režisér hned v úvodu: existují dvě cesty, Boha a přírody, každý si musí jednu vybrat. Načež jejich zákrutami vede hrdiny po slunečných hrách dětství k osudové zprávě o nejtěžší ztrátě. Rodiče ji přijímají v domě ze skla, které pusto kolem nich ještě násobí; jinou, „bytovou“ prázdnotu vyzařuje sevření mrakodrapů, v němž bloudí Sean Penn coby již dospělý syn.
Některé symboly působí až příliš okatě – čistá voda klukovských let proti „kravaťákovi“ v džungli betonu nebo řečnické otázky „Bože, proč? Kde jsi byl?“, zdůvodnitelné však těžce raněným mateřstvím.
Jde o základní otázky narážející na nekonečnost vesmíru, jejž Malick líčí počínaje velkým třeskem jakoby v přímém přenosu. Výtvarně je to úchvatné – na chvíli; dramaturgie a nakládání s časem tvoří jediné sporné body režisérovy jinak ohromující představivosti. Darwinovské ilustrace přinášejí neposkvrněnou náladu dne stvoření, třebaže v hlavní vypravěčské linii se majestátní přírodovědný dokument ocitá jaksi „odjinud“.
Zato podstata, konkrétní rodinná kronika s láskyplným zázemím, věčným zázrakem zrození a nejprostšími, nejčistšími, filmařsky vůbec nejtěžšími okamžiky štěstí, doslova bere dech. To umí Malick mistrně, beze stopy kýče a zralý divák přijme v jeho ryzosti i povznášející sílu Smetanovy Vltavy.
RECENZE: Strom života s Pittem je skvělý, ale nehodí se teenagerům
V domácím mikrosvětě se láska pere s drilem v postavě otce, jejž Brad Pitt hraje skvěle; matka je bytostí až příliš éterickou, zato skvostní dětští představitelé synů snad ani netuší, co vše sdělují: s humorem, řevnivostí i vzdorem.
Příběh o hledání věčnosti, pevného bodu ve vesmíru však nestojí na hvězdách, nýbrž na kráse. Na té mu ubírá jen délka, zejména v doslovném finále, a jazykový patos výroků mimo obraz. Mezi výzvami v čele s láskou však stojí ještě jedna nosná: Nepřestaňte žasnout.
A vnímat Malickovu filmařinu je též způsob, jak dar úžasu neztratit.
Strom života
USA, režie Terrence Malick, hrají Brad Pitt, Sean Penn, Jessica Chastainová, Kari Matchettová, Fiona Shawová, titulky, 139 minut
Anna : prostor 