Emoce

Shlédla jsem dokument, ve kterém naše lidské pocity byly srovnávány se zvířecími, mnohdy jsou tyto filmečky dojemně stavící se na odiv, jako nějaká senzace, nepovažuji to za senzaci, každý kdo má v rodině nějakého domácího mazlíka, to jistě zná velice dobře z vlastní zkušenosti, že zvířátko velice dobře cítí naše pocity, sedne si proti nám a dívá se do našich očí, olízne naše slzy a dívá se a dívá, jako by se ptalo co ti je, proč pláčeš, bolí tě něco?  My ho pohladíme promluvíme na ně a většinou se nám uleví. Přeji všem osamoceným lidem, nějakého takového tvorečka, třeba úplně malého, řeklo by se bez emocí, který však dokáže pohladit duši tesknícího člověka a zapudit samotu.

Jistě že to funguje i opačně, je mnoho strádajících, ubohých zvířat, které jejich majitelé týrali a která se lidí bojí jako by to bylo zlo samo a dokázali by po všech těch špatných zkušenostech ublížit i lidem,  kteří za jejich trauma vůbec nemohou, taková zvířata, dobrou péčí a přátelským zacházením mohou získat zpět svou důvěru k lidem, ale také nemusí a mohou si velice dlouho křivdu pamatovat. Viděla jsem dokument o šíleném řádění sloního stáda, jeho úmyslném zabíjení lidí rozmetávání celých Afrických vesnic. Po dlouholetém průzkumu specialistů na tuto problematiku se zjistilo, že vesnice ničící stádo vedou sloni kteří kdysi v minulosti, jako slůňátka prožili v těchto místech vyvraždění své sloní rodiny pytláky, a toto trauma si zapamatovali, lidé kteří to budou číst jistě řeknou ta ženská si to vymyslela, ne nevymyslela, jedná se o výzkum, který provádělo mnoho odborníků po mnoho let i po genealogické stránce a opravdu došli k závěru, že ze slůňátek se vlivem špatné životní zkušenosti stali vrazi.

Neberme na lehkou váhu, připoutání k sobě tvorečka, je to na mnoho a mnoho let, a třeba štěňátka krásná nádherná na pohled, budu společníci v našem životě, a posuzujme nejdříve sami sebe, jsme-li schopni dát péči a lásku tak, aby jsme nevychovali sobeckého tyrana, neschopného respektovat lidský řád a nejen to, aby jsme my byli schopni respektovat zvířecí potřeby a nestali se tyrany.

Dávám sem také moc pěkný odkaz :  http://pif64rebecca.wordpress.com/pifs-animal-pets-page/

Nebuďte smutní, plakali by jste sami nad sebou.

8 komentářů: „Emoce

  1. Souhlasím, krásně napsané a výstižné téma! Zvířátka jsou většinou odkázána na milost a nemilost lidí. Moje dcera má jorkšírku už 5 let a říká, že nikdy nikdo ji tak nevítal doma, jako ona. A to je pravda, zvířátko musíme milovat, ale i vychovávat.

  2. Neznámý pohladil hebkou kůži …..

    ……. “ copak máš k snědku dobrý muži “ ?
    zeptal se Wolodia Ohamba…..

    Muž zamlaskal,,,, vykřikl “ caramba “ !!

    “ Právě jím z ritsbegga pečínku !
    …… ochutnat chcete “ ? ….. “ Ne synku “ !

    “ Pes, – nejlepší přítel jest člověka “ !
    John Howwmless krknul, pak zaštěkal !

    1. Připadám si též někdy jak, v pravěku.
      Saní je člověk člověku, pes hlad svůj mnohdy překoná.
      Ne tak ta l….á Gorgona.

  3. Kikou mon amie ANNA

    mon tit passage pour te souhaiter un

    qu’on nous promet enfin ensoleillé 🙂

    je te dis a lundi, demain vais au resto

    bisous tendresse de
    gros poutoux de Laika
    ton amie martine

  4. Zvířátka jsou úžasná stvoření a ty jsi to napsala moc dobře – ano, špatným zacházením se můžou zvířátka zkazit – ale nejen špatným zacházením, ale i nadměrnou láskou. Nic se nemá přehánět a nadměrná benevolence vůči zvířeti může vést jen k tomu, že zvíře (většinou pejsek) nezná hranice, neposlouchá a stává se z něj odjištěný granát, protože může napadnout člověka.
    My měli několik pejsků (postupně), před osmi letech jsme přišli o jednoho (stářím) a ten druhý, který zůstal, tesknil po něm celý rok. Ten druhý odešel loni, museli jsme mu dát uspávací injekci, pořád jsem to oddalovala a doufala, že jeho srdíčko samo dotluče, ale srdce měl silné, jen to ostatní už bylo slabé. Teď psa nemám, jen dvě andulky a několik koček (poslední oficiální počet byl 8, ale nejvíc se u nás motá kolem čtyř koček, ostatní někde poletují venku.) Jsem k nim hodně benevolentní, můžou na křesla, spí na stole a všude možně, ale když se mi producírují po lince, už je plácnu a shodím, protože všeho moc škodí (a linku stejně znovu umývám.) U koček jsem asi měkkosrdcatá, protože raději ať se válí na stole, než abych je našla o ulici dál sražené autem někde ve škarpě. (Což se mi už stalo).
    Ale nechci tady vypisovat litanič o našich psech a kočkách, chtěla jsem říct, že zvířátka opravdu vycítí, kdy je ti smutno – pamatuji si jak náš pes přišel ke mně, sedl si a díval se na mě, když jsem měla nějakou zlou chvilku a brečela. A v jeho očích bylo víc než jen dívání, to se nedá popsat, to se musí zažít.
    Vidíš, zase jsi mě inspirovala, tvůj článek je moc dobrý a taky zajímavá historka o těch slonech. Ne nadarmo se mluví o sloní paměti. Viděla jsem i srandovní klip (nevím, jestli to bylo zahrané), kdy jeden kluk nějak se poškleboval slůněti a po letech, kdy už byl dospělý muž a byl v průvodu, kterým procházeli sloni, tak ten slon ho poznal a pořádně ho liskl chobotem. Tahle verze s vesničany byla tragičtější.

  5. Nikdy jsme pejska, nebo jiné zvířátko doma neměli, ale vidím, u maminky mého manžela, jak se takový pejsek může stát dobrým parťákem a kamarádem. Maminka už špatně chodí a s venčením fenečky ji musí pomáhat manžel a její dcera, ale nedala by ji za nic na světě. Je to pro ni kamarád, se kterým si může popovídat, který ji dělá společnost, když je sama a který ji její péči vrací oddanou láskou. Když se k mamince malá Peginka přitulí a položí si do klína hlavičku, je to asi jak pohlazení od člena rodiny. 😀

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s