Španělsko a dluhy

Rodinná spolupráce, je něco co se u nás nenosí, to totiž vyžaduje řád a také nějaký smysl pro povinnost, není možná, pokud mladí vstávají v jedenáct hodin, nechají si od rodičů přinést snídani až do postele, po chvíli odpočinku si dají oběd který maminka připraví a nejaktivnější jsou večer a v noci. takové to pořekadlo: ráno vstanu, přelezu mámu, dojdu na trávu, podojím krávu, uvařím kávu……….. tak to pro ně nefunguje, oni k tvoření potřebují “ svobodu „,  vstanu, kdy chci, dělám co chci a nejsem schopen čehokoliv co je příkazem dáno, často slyším, nesnáším šéfa, on mě neustále něčím úkoluje, založím si firmu a budu dělat na sebe, a je tím myšleno, budou mě padat pečení holubi do huby. Při cestách po Španělsku, tím myslím celé Španělsko, uvidíte rodinnou spolupráci, jistě jako všude na světě jsou výjimky, kdy se mladí utrhnou ze řetězu rodinné hierarchie a jdou si po svém. Běžné však je rodina až tří generační, která se zadluží, pro budoucnost dětí a velice úspěšně hospodaří,  na dříve chudém jihu uvidíte opravené a krásně upravené zahrady a domy, každá rodina má několik aktivit spojujících se do jednoho celku, dům u moře, dům v horách, který má velké pozemky, sady a zahrady a dům ve vnitrozemí u kterého bývají pole, tyto věci jsou generační záležitostí a dědí se po staletí, půda se neprodává za pakatel, ale pokud možno se přikupuje jak se rodina rozrůstá a majetky se zvelebují ze všech sil a za úsilí celé rodiny.

Costa bravaTakto vypadají horské vesničky na Tenerife, vnitrozemí bývalo velice chudé, po vstupu Španělska do Evropské unie se většina Španělů zadlužila do třetího kolene, já takové zadlužení schvaluji, není to otázka toho na co a proč si půjčit, neuslyšíte tam určitě, “ udělali jsme si radost a hezké vánoce „, vzali jsme si na to půjčku. Neuslyšíte ve Španělsku, my mladým do ničeho nemluvíme, ať si dělají co chtějí a oni to přesně tak dělají a na oplátku se nestarají o nás !!!tam ještě děti své rodiče poslouchají a ti rodiče ještě poslouchají své rodiče, takže hlavou rodiny je děda, ne-li ještě jeho otec a úcta vyplývá také z majetkové závislosti a to není tak špatné, nebudeš-li poslouchat, nic nedostaneš a majetky jsou velké. Bydlet u takové rodiny a poznávat jejich zvyklosti, je poučením i pro mne, a člověk potom vidí kolik v životě udělal chyb, jež se těžko napravují, ne každá svoboda je svobodou některá se zvrhne v anarchii.

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

To že práce šlechtí člověka a huntuje tělo si vymyslela naše generace, byla tady i jiná pořekadla, kdo nekrade okrádá rodinu, a podobně, nebudu je tady vypisovat, neb je to ztráta času a zbytečné úsilí. Znám rodiny kde spolupracují v úctě a lásce, ale znám i takové kde se rodiče bojí ručit svým dětem a oprávněně, důvěra a láska v rodině, soudržnost bratrů a sester, je nenávratně kdesi……….. mnohdy se neznají bratranci a sestřenice, natož aby si vzájemně pomáhali v nesnázích a natož aby se scházeli v rodinném kruhu, jako ve Španělsku, někdy až do třetího kolene.

Barcelona2

Je tradiční, že se rodina a bývá to patnáct i více lidí se schází k večeři u jednoho velkého stolu, tam se probírá každodenní situace rodiny a pokládala jsem si za čest, být pozvána a jíst společně s takovou rodinou, neb tam se říká jako kdysi to bývalo zvykem i u nás, host do domu, bůh do domu. Na večeři si ten kdo ji zrovna ten den vaří dává opravdu záležet, nikdy v hotelu nepoznáte, jak Španělé jedí, je to totiž taková fantasie barev a chutí, jakou vám ani nejluxusnější švédský stul v žádném hotelu neposkytne.

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

Při našich návštěvách na různých místech Španělska jsme poznávali, že nejvíce se ekonomicky rozvíjí dříve zaostalejší jih a ostrovy, lidé jsou tam houževnatější a pracovitější nežli na poevropštělém severu, kde stagnuje i turisticky kdysi lákavé pobřeží, které bývalo snem mnoha Čechů.

Šp. Mógan

18 komentářů: „Španělsko a dluhy

  1. Také jsem pro, aby rodina držela pospolu, vzájemně si pomáhali a podporovali se. Společné bydlení je však něco jiného. To by se mi zas tak moc nelíbilo, jedině by to musel být nějaký velký dům. Já si ale osobně na naši rodinu nemohu stěžovat, Vždycky jsme se snažili a snažíme se si navzájem pomáhat, podporovat se, to je samozřejmé. Třeba včera a dnes jsem se domlouvala s dětmi, aby nám přišli pomoci až nám přijdou za 10 dní měnit okna. Už bychom to s manželem sami nezvládli. Máme velký třípokojový byt a sil ubývá. Není problém, budeme-li cokoliv potřebovat, máme tu děti. A to je, myslím, správné. My jsme tu také vždy pro ně byli a budeme.

    1. U nás jsme přizpůsobeni našim, jak říkal p. Havel králíkárnám o šedesáti metrech a to těžko může sloužit v dnešní době dvěma generacím, pokud je rodina s normálními vztahy takto uměle rozdělena mají problémy i v jednom městě honem rychle se dopravit i s dětmi na jiné místo nežli bydlím, aby babička pohlídala a nebo byla pohlídána. Při dnešních cenách bych raději stavěla jeden velký dům, nežli kupovala tři byty. Oddělení rodin, jen vychovává k sobectví a důvod je nasnadě a docela jej i chápu. JE TO NEPRAKTICKÉ A NEPOHODLNÉ. Ale tak jsme byli dobou vychováni a tak jsme vychovávali !!!

  2. Kikou mon amie Anna

    je viens te faire un tit

    merci pour ton amitié
    bisous tout doux

    calinous de ma Louve Laika

    ton amie martine
    magnifique billet sur “ l’espagne et les dettes richement illustré merci Anna

  3. Nádherně popsané. Mluvíš mi z duše!!! Kéž by to tak bylo i u nás. A zadlužené země? Myslím, že čert nám byl dlužen EU!!!

  4. Hezké jmeniny, sluníčko v duši a pusu od všech, co tě mají rádi a jsou poblíž-nebo přijedou 🙂
    A ta chladna zrána nebo mlžno po polích berme optimisticky, to jsou jenom vílí peřinky, aby se dobře vyspaly na čerstvém vzduchu 😉

  5. Jestli se nemýlím, tak majitelka tohoto blogu, se jmenuje Anička. 😀
    Takže milá Aničko, všechno nejlepší, k dnešnímu svátku, hodne zdraví, štěstí i lásky!! 😉

  6. Myslím, že lidi na to časem přijdou, že rodina je víc než samostatnost, že samostatné jedince převálcuje stát a represe (jako třeba neúměrné zdražování), kdežto rodina držící pohromadě se podpoří. Možná je to i ovzduším? Krajem? Okolím? Proč jsou takové soudržné rodiny spíš na jihu?
    Samostatnost a osobitost je krásná věc, ale vědět, že někam patřím, a že se se mnou počítá, taky není k zahození.
    Hodně povedená byla věta o svobodě a anarchii. Skutečná svoboda totiž neznamená, že si můžu dělat úplně všechno, co chci…

  7. Ve Španělsku jsem nikdy nebyla a jejich zvyklosti a rodinný život neznám. Jde na mě ale strach z pomyšlení, že by byl rodinný klan udržován jen silným nekompromisním stařešinou a ostatní členy rodiny v tomto klanu udržovala jen svázanost s majetkem. Takto bych žít nechtěla. Tam kde není důvěra a láska, tam nemůže být ani radost ze života. Pak už zbývá jen ta lopota a touha po „svobodě“.
    Naše rodina má harmonické vztahy a jsem za to moc vděčná. 😀

    1. Ne Jaruško, tak to není, to já jsem se vyjádřila špatně, většinou to jsou hodné a poslušné děti, stejně jako u nás u takových není třeba používat nějaké represálie a já jsem hlavně chtěla podtrhnout úctu ke stáří a té se u nás nedostává velice, o harmonických rodinách tak to radši pomlčím, to že máte harmonickou rodinu to buďte šťastná, to vám ze srdce přeji, já to říci nemohu, není prý čas….., ani ve svém okolí většinou nic podobného neshledávám neboť za harmonii považuji hlavně soudržnost ne letmou návštěvu jednou za čas a ze zdvořilosti, tu si představuji jinak, když rodina sedí denně u jednoho stolu pokud možno. Když se podíváte na fotografie, jsou téměř z celého Španělska, tak uvidíte že takové domovy se tvoří hlavně z lásky a vztahu k práci i u vás v jižních Čechách je to patrně trochu jiné nežli třeba tady na severu, vztah k rodné hroudě tady vymizel a nejdůležitější jsou kariéra a peníze, což já považuji za málo podstatné pro dobrý vztah a soužití, hlavní jsou plány do budoucna, ruce k dílu a nakonec společná radost.

  8. Já si myslím, že si Španěly hodně idealizujete. Soudržné rodiny jsou leckde -i mimo Śpanělsko, záleží jak moc je poznáte a jestli máte příležitost nahlédnout opravdu pod povrch vztahů, které se zveční zdají tak „idylické“. 😉

    1. Děkuji za to hodnocení, dost mě potěšilo, že si o mě myslíte že si něco idealizuji, většinou jsem považována za skeptika a negativistu, a nehodnotím s povrchu, jistě jižní temperament hraje jistou roli ale je to lepší nežli psí čumáky.

    2. Určitě jsou velice soudržné rodiny i jinde. Já si je „idealizuji“ jen z jediného prostého důvodu. Nebyl jsem tam pouze na návštěvě, kdy vám předvedou perfektní divadýlko, ale poznal jsem i jejich dril a tvrdou práci, kterou musí vykonávat každý člen rodiny a zapojil se i do práce. Byl jsem cca ve třech rodinách a z toho dvě byli příbuzní. Trochu složité…bývalá švagrová se vdala do Francie za itala a jeho bratr si zase vzal španělku. Anička tu zrovna mluví o Španělsku, proto i můj komentář směřoval k oné zemi. V globálu by se takové rodinné klany a určité dodržování rodinných tradic našly v každé zemi, o tom nepochybuji. Jenže co jsem poznal tam, to se mi opravdu zatím u nás nestalo, jistě by se ale něco našlo.

      1. I já jsem zde u nás znala takovou rodinu, musí to být velká autorita, kdo takový klan drží, ale fungovalo to perfektně i když se občas někdo vzbouřil, ponejvíce se to stávalo, přišel-li do rodiny někdo nový, svatba a podobná událost někdy narušila tuto harmonii, ale posléze se vše dalo do pořádku a jelo to dál, ve výplatní den dali dohromady šedesát tisíc to v té době bylo auto a s tím se dalo něco dělat a také se dělalo, na zahradě, se rozhodli že zbudují pro děti tenisový kurt a tak se stalo během týdne o jiných výhodách dobrého soužití netřeba mluvit, snad by to mělo význam, pokud by to někdo četl a byl by to vzor pro mladé.
        Ještě k tomu musím dodat pro Jarušku, že ty peníze nikdy nebyl hlavní aspekt, hlavní bylo to společné plánování a společné ruce k dílu.

  9. Tak o takových rodinných vztazích si u nás můžeme nechat jen zdát. Jasně že existuje pár vyjímek, ale ty by se daly spočítat snad na prstech jedné ruky. Kdysi jsem ve Španělsku také byl a navštívil i několik rodin. To jsem u nás zatím nezažil, co tam. Jiné to je však v různých částech jak píšeš. My jsme projeli celé východní pobřeží od Barcelony přes Valencii, Cartagenu, Malagu, Sevillu až na Gibraltar a asi nejvíc soudržné rodiny se mi zdály právě dole na jihu. 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s