Rodinná spolupráce, je něco co se u nás nenosí, to totiž vyžaduje řád a také nějaký smysl pro povinnost, není možná, pokud mladí vstávají v jedenáct hodin, nechají si od rodičů přinést snídani až do postele, po chvíli odpočinku si dají oběd který maminka připraví a nejaktivnější jsou večer a v noci. takové to pořekadlo: ráno vstanu, přelezu mámu, dojdu na trávu, podojím krávu, uvařím kávu……….. tak to pro ně nefunguje, oni k tvoření potřebují “ svobodu „, vstanu, kdy chci, dělám co chci a nejsem schopen čehokoliv co je příkazem dáno, často slyším, nesnáším šéfa, on mě neustále něčím úkoluje, založím si firmu a budu dělat na sebe, a je tím myšleno, budou mě padat pečení holubi do huby. Při cestách po Španělsku, tím myslím celé Španělsko, uvidíte rodinnou spolupráci, jistě jako všude na světě jsou výjimky, kdy se mladí utrhnou ze řetězu rodinné hierarchie a jdou si po svém. Běžné však je rodina až tří generační, která se zadluží, pro budoucnost dětí a velice úspěšně hospodaří, na dříve chudém jihu uvidíte opravené a krásně upravené zahrady a domy, každá rodina má několik aktivit spojujících se do jednoho celku, dům u moře, dům v horách, který má velké pozemky, sady a zahrady a dům ve vnitrozemí u kterého bývají pole, tyto věci jsou generační záležitostí a dědí se po staletí, půda se neprodává za pakatel, ale pokud možno se přikupuje jak se rodina rozrůstá a majetky se zvelebují ze všech sil a za úsilí celé rodiny.
Takto vypadají horské vesničky na Tenerife, vnitrozemí bývalo velice chudé, po vstupu Španělska do Evropské unie se většina Španělů zadlužila do třetího kolene, já takové zadlužení schvaluji, není to otázka toho na co a proč si půjčit, neuslyšíte tam určitě, “ udělali jsme si radost a hezké vánoce „, vzali jsme si na to půjčku. Neuslyšíte ve Španělsku, my mladým do ničeho nemluvíme, ať si dělají co chtějí a oni to přesně tak dělají a na oplátku se nestarají o nás !!!tam ještě děti své rodiče poslouchají a ti rodiče ještě poslouchají své rodiče, takže hlavou rodiny je děda, ne-li ještě jeho otec a úcta vyplývá také z majetkové závislosti a to není tak špatné, nebudeš-li poslouchat, nic nedostaneš a majetky jsou velké. Bydlet u takové rodiny a poznávat jejich zvyklosti, je poučením i pro mne, a člověk potom vidí kolik v životě udělal chyb, jež se těžko napravují, ne každá svoboda je svobodou některá se zvrhne v anarchii.
To že práce šlechtí člověka a huntuje tělo si vymyslela naše generace, byla tady i jiná pořekadla, kdo nekrade okrádá rodinu, a podobně, nebudu je tady vypisovat, neb je to ztráta času a zbytečné úsilí. Znám rodiny kde spolupracují v úctě a lásce, ale znám i takové kde se rodiče bojí ručit svým dětem a oprávněně, důvěra a láska v rodině, soudržnost bratrů a sester, je nenávratně kdesi……….. mnohdy se neznají bratranci a sestřenice, natož aby si vzájemně pomáhali v nesnázích a natož aby se scházeli v rodinném kruhu, jako ve Španělsku, někdy až do třetího kolene.
Je tradiční, že se rodina a bývá to patnáct i více lidí se schází k večeři u jednoho velkého stolu, tam se probírá každodenní situace rodiny a pokládala jsem si za čest, být pozvána a jíst společně s takovou rodinou, neb tam se říká jako kdysi to bývalo zvykem i u nás, host do domu, bůh do domu. Na večeři si ten kdo ji zrovna ten den vaří dává opravdu záležet, nikdy v hotelu nepoznáte, jak Španělé jedí, je to totiž taková fantasie barev a chutí, jakou vám ani nejluxusnější švédský stul v žádném hotelu neposkytne.
Při našich návštěvách na různých místech Španělska jsme poznávali, že nejvíce se ekonomicky rozvíjí dříve zaostalejší jih a ostrovy, lidé jsou tam houževnatější a pracovitější nežli na poevropštělém severu, kde stagnuje i turisticky kdysi lákavé pobřeží, které bývalo snem mnoha Čechů.
Anna : prostor 