SMUTEK

Jiří Orten
O ČEM VÍ TESKNOTA 

V přestávce mezi životem a tam tím 
kocourek s kamenem až na dně rybníka                 
pomalu vražedné andílky polyká 
a tam to nepřichází tam to má vždycky čas 
Vidíte kocourka? myslí si že se vrátí 

Co přivázali mu to tíha nazývá se 
a luna již měl rád 
do vody nahlíží a udivena zdá se 
že na ni nemůže zamňoukat 
neboť má oči obráceny jinam 

A pije pije zvolna jako by se kál 
za všechny stehlíky které dřív mordoval 
za všechny okapy po kterých s deštěm běhal  
za všechny kočičky na které zapomíná 

v přestávce mezi životem a tam tím 
co jde tak pomalu jako se chodí spát 
když noc už minula a chtěl bys věčně spáti 
bez pomyšlení na návrat  

 

Temné jezírko smutků, po lidech jenž jsme milovali, po lidech jenž nám lásku dali, vzpomínky naně,
nejsou smutné, jen trochu tklivé, trochu rmutné, peříčka bílá s námi drali, koláčky sladké píkávali. 
Zvířátka milá co jsme mívali, radost a štěstí dávali a vzpomínky jsou veselé i v tomto světě umělém, 
někdy jen želí člověk člověka že není pravdou pravda odvěká, vše se dnes trochu obrací v sprostou
negaci a city lžou se, a mnozí to znají, jak voda teče, jak se chleba krájí , tak lehce lže se jeden
druhému, nemá s tím srdce, duše problémů.

Věci jež jsou až na dně naší duše, říkáme klidně, bez emocí a suše, dítka jež kráčí na scestí,
chráníme, od slz, bolestí, proč nesmíváme bolest v kruhu, proč neukážeme jim duhu,
štěstí se těchto ohledů vždy týká, na moře pošli jenom námořníka, mozolné ruce,
na čele dost soli, z práce znoje, měření….. Jedněm druhými vždy dvoje.