PRÁZDNINY

VŽDY JSEM SE TĚŠILA NA PRÁZDNINY
Honem dědo, ještě vyčísti vodu v bazénku, nebo ještě lépe vypusť ji, ať je čistá, přijedou děti, musíme vygruntovat, napéct a navařit nějaké dobroty, dojdi na houby, uvaříme kulajdu, tu mají děti nejraději, a nezapomeň sundat všechny hračky z půdy, aby se u nás nenudili, můj manžel vždycky říkal: Aby jsi se z toho nepotenovala, a měl pravdu.
Čas nám pokročil, pokud to někdo bude číst, prosím neutěšujte mě slovy, taková je doba, žije se moc rychle, já si toho jsem vědoma, nestěžuji si, jen konstatuji, to že nám je sdělena omluva promiňte že jsem vás nepozvala, sama jsem na slavnostním předání maturitních vysvědčení nebyla, zrovna jsem měla přijímačky na vysokou. Pro nás starší bývali tyto chvíle rodinnou událostí číslo jedna, dnes nic neznamenají, “ NEVÍM JAK KDE “ snad jen u nás ? MNOHO RODINNÝCH UDÁLOSTÍ SE PRO MLADÉ LIDI STÁVÁ BEZCENNÝMI. PROČ ???
Bývala jsem šťastná když byl dům plný rámusu celé prázdniny, děda, tak v té době to byl muž, plný síly, vymýšlel jak dětem zpříjemnit pobyt tady u nás na té samotě, třeba dlouhatánskou houpačkou, až jsem se vždy bála že nám vnoučátka uletí do oblak, stavěl s vnukem dům na stromě, pro vnučku postavil dům vlastnoručně ho vyřezával a kolébku pro panenky, dnes není, kdo by za něho uhlí složil, při zmínce, a to z ostychem, řekla vnučka snad by jsi babi nechtěla abych ho skládala já, ono bude lépe složí-li ho sedmdesátiletý děda, dnes je nám jasné že na nemohoucí stáří se musíme připravit, žít!!!!!!! bez prázdninových radovánek pro dětičky a peníze si ušetřit pro cizí lidi a firmy co tyto práce za nás udělají. Na mnoha blozích čtu o úžasných rodinných vztazích a tiše POCHYBUJI A TROCHU závidím. Mnozí by řekli jsou úžasná, ty vaše vnoučátka, ano jsou vysokoškolák a budoucí vysokoškolačka, ale pro mne chleba levnější nebude !!! Jsem totiž sobec a chtěla bych, aby mé“ investice“ byli zhodnoceny ještě za mého života, o kytku na hrobě nestojím.

lastscan


Čištění hub.

KOČIČKA NA HRANÍ ODKAZ PRO DĚTI: http://www.htmfoto.net/maukie/maukie.swf

Advertisements

28 thoughts on “PRÁZDNINY

  1. Milá Anno,nepatřím k Vaší generaci,jsem spíš ve věku Vašich dětí,ne vnuků,ale přes to mi to nedá a zareaguji na Váš článek.V první řadě musím napsat,že je mi moc líto,že se na Vás mladí vybodli a v druhé řadě musím napsat,že ne všichni jsou takoví.Můj muž vyrůstal pouze s maminkou,je zvyklí pomáhat,a i když je ženatý se mnou,jezdí k mamce kdykoliv potřebuje. Myslím,že vzájemné pomoci se mají děti naučit doma a to tak,že v dospělosti budou tuto pomoc brát jako samozřejmost….myslím mamce-babičce,taťkovi-dědovi.Muž po našich holkách dost jde a očekává,že pomáhat budou.Nejstarší dceři (za chvíli 11let)se sem tam nechce,prostřední,když vidí,že se něco dělá chodí sama-bude jí 5let.
    Přeji pokojné prázdniny bez stresů.

    1. Moc vám fandím, aby vaše výchova a váš osobní příklad, byly účinné a vše ve vašem životě probíhalo dle vašich představ.

  2. Hello mon amie Anna

    je passe te souhaiter un bon Samedi

    personnellement j’ai pas envie de faire grand chose cette journée …
    ca arrive sourire

    bisous tendresse

    gros poutoux de ma Louve
    ton amie martine

  3. Dodatek: i když, Aničko, nežádala bych po vnučce, aby vám složila uhlí. Tohle totiž vůbec není práce pro ženskou. Spíš to chce zlanařit někoho z mužské části – anebo si opravdu najmout někoho. Neříkám, že firmu, ale někoho z dědiny, kdo si třeba potřebuje trochu přivydělat, u nás je takový polobezdomovec (dům má, ale všechno odříznuté – elektřina, topení = 0) a ten za pár korun pomůže, co může.
    Ale to jen tak na okraj…

    Jinak, přeji hezký letní víkend!

    1. Bylo to jen téma k rozhovoru, velice účelové a dobré, rozpoutání debaty mě dojalo i udivilo, samozřejmě jsem i překvapena různými názory, bohudíky jsme ještě schopni si poradit a na dobu, kdy již nebudeme, se musíme duševně připravovat, chybu starší lidé dělají v tom že nepožadují, ani my nepožadujeme žádné služby od svých potomků je a bylo to na jejich vůli a odpověď vnučky byla reakce na všeobecnou rozmluvu. Aničko, já to uhlí s manželem skládám třicet roků a dělali jsme to i pro své rodiče, dokud byli na živu, ještě stále mám ručičky, neupadly, pořád tam jsou a také jsem žena a dnešní chlapečci zaplatí raději za posilovnu, dvakrát týdně dvě stě korun aby si udělaly svaly, než by doma udělali nějakou smysluplnou práci, netvrdím že všichni, ale to co by mělo být pravidlem, je výjimkou a to je špatné. Nejde o práci a diskusi o tom jde o morální kodex v mladých lidech, jako takový.

  4. Souhlasím s tím, že někdy je to stáří hodně smutné. Něco se někde zvrtne, stačí málo a je „vymalováno“. Ne nadarmo se říká, s čím kdo zachází, s tím schází. Možná by měli rodiče vnoučat také jezdit nebo chodit častěji a brát děti sebou, i když jsou velké. Třeba opravdu nemají čas (i když to je neomlouvá) a nebo jim to všechno nedochází. Až jednou tvé děti zestárnou, budou se k nim jejich děti chovat tak, jako se oni chovají nyní k tobě. Tak mě to aspoň učili mí rodiče. Já si zatím nestěžuji, ale opravdu někdy třeba stačí šťouchnout. Přeji ti, ať se zase všechno zlepší!

    1. Děkuji ti Libuško, tvou podporu by potřebovalo mnoho starých lidí, Doba mladé lidi vede k samostatnosti a odcizení, tady u nás v Česku, jinde ve světě to není jev běžný, například v Řecku vůbec do nedávna neexistovali zařízení pro staré lidi a dětské domovy, rodina se tradičně postarala a spolupráce na podnikání a rodinných záležitostech je samozřejmostí, což je u nás výjimkou.

  5. Jo, prázdniny (PRÁZDNINY!), to byl vždycky pojem! A že to bylo právě tak veliké období, popsat by se dala o něm spousta řádků, na což jsem tady teď zrovna nepoužitelnej.. Tak jen rámcově: Chatu jsme neměli a jak jsem byl tak nastartován, i teď, kdy ji máme, bych se bez ní snadno obešel. Měl jsem babičku a strejdu, kolo a tenisovou raketu a stanové tábory od Sokola. bývaly skvělým zpestřením a náplní. U těch táborů ale, a to je asi povahovou vlastností (trochu divnou?), i když se mi tam vždycky ohromně líbilo, jsem se ke konci třítýdenního pobytu těšil už domů, ale jakmile jsme se domů vrátili, skoro hned jsem se roztesknil (pomalu jak sentimentální stařec) nad opuštěnou řekou, lesem a prostředím mezi stanovými podsadami, že bych se tam hned vrátil. Vlastně jsem už tehdy, jsa ještě mladý, „uměl“ žít minulostí, a taky to se mnou pokračovalo až doteď, kdy už bych nárok na to mít snad mohl. Ale až zas taková brzda do praktického všedního mumraje to vzpomínání nebylo. To víc se vyskytují jiné brzdy. Ještě k relativitě časoprůběhu každých prázdnin.. na začátku, kdy byly celé dva měsíce před námi, to bylo, panečku, ejchuchu, jak budou dlouhé. A asi to bude známá věc, jak se blížil jejich konec, ten poslední týden do školy zbývající, skoro jako by nebyl, jak ten pak utíkal a utek! 🙂

  6. O úžasných rodinných vztazích si mohu jen nechat zdát. Jak jsem si kdysi přála, aby tchýně hlídala holky, aby si holky vzala alespon na týden o prázdninách nebo na víkend, ale NIKDY se mi to nepoštěstilo. Je těžké být sama na 3 děti…a obdivuji ty babičky a dědečky, kteří si svá vnoučátka užívají…Snad i já budu jednou hlídací babička..možná i proto, že vím, jaké to je nemít hlídání ….

    1. Nic na světě není ideální, člověk se usiluje jak může a čas je hojivý, a věřte že to co je dnes trápením, pomine a bude lépe i já si často takto diktuji, poruč si a poslechni se, někdy se zadaří.

  7. Bon mercredi mon amie ANNA

    J’espère que tu n’as pas eu de dégâts avec les orages d’hier soir

    Cette journée temps fameusement raffraîchis

    un petit sourire mdrrrr

    bisous tendresse

    gros poutoux de Laika

    ton amie martine

  8. Bon mardi mon amie ANNA

    Un jour de canicule et voilà les orages arrivent déjà

    passe une belle journée

    Tendre Baisers

    gros poutoux de mon bébé d’amour Laika

    ton amie martine

  9. Jéjda, na to je moc těžké zareagovat. Musím říct, že naše rodinné vztahy se zdají bez poskvrnky, ale taky musím konstatovat, že jsme všichni z paneláku, takže odpadá práce na zahradě, i kolem domu. Já zas tiše závidím všem co mají domeček a možnost starat se o kytičky, vypěstovat si trochu vlastní zeleninky a pak posedět u kávičky, nebo čajíku v přírodě. Na druhou stranu, si nedovedu představit co to je v zimě zatápět a co já vím, co všechno bydlení ve vlastním obnáší. Na stáří, už je to asi pěkný záhul. Moc se mi líbí váš poslední komentář. Svět a život v něm je opravdu krásný, tak proč si ho kazit škarohlídstvím. Hezký, sluníčkový den. 😀

  10. Milé Aničky, mám takový zvláštní vnitřně duchovní pocit, tři Aničky přišli podpořit tu čtvrtou, v jejím postesknutí si, není to krásné, nevím na co si stěžuji, když je mě dopřáno tak úžasných náhod, člověk někdy dostane dar, kterého by si měl považovat, nestěžovat si na křivdy od života a radovat se že svět je přece jen krásný, tak se mě děje poslední dobou často, dnes smutním zítra jsem odměněna něčím hezkým, děkuji ti živote děkuji vám přátelé.

  11. Bon début de semaine mon amie Anna

    on nous promet une journée tropicale ce lundi
    si tu en as l’occasion profites en bien ici … journée dial

    Bisous douceur

    gros calinous de Laika
    ton amie Martine

  12. Jojo, mladí mají potřebu dělat to či ono a přijet někam pomáhat, to ne. Spíš plánovat, aby SE to nějak… To je klasika, všichni to známe. Bohužel. Třeba bude příště líp… Ona ta mláďata tak kolem třicítky zjistí, že své předky potřebují.
    Abych pravdu řekla, když jsem bydlela jinde, taky jsem už pomohla jenom s tím, oč si mamka řekla. Což platí dodnes. Navrch má jenom placený telefon, víc nic nechce a je spokojená, že zvládá.

  13. Tohle je moc smutné téma, a vlastně ani ne téma, jako spíš skutečnost.
    Ale vypozorovala jsem, že čím víc jsou děti rozmazlovány, tím hůře se pak chovají v dospělosti. (Netvrdím, že to musí být pravidlo, ale viděla jsem pár takových domácností).
    Možná bys měla udělat jedno – svým vnučkám to prostě říct. Že bys je chtěla vidět častěji. Jasně že tě nemusí navštěvovat každý den, ale trochu častěji by to taky šlo… Je jasné, že jsou dospělé a mají už jiné zájmy a taky míň času. Ale přece můžou přijet aspoň na chvíli, posedět u kávy, poklábosit. Prostě jim to řekni, a bude jen na nich, jak s tím naloží…
    Ono totiž mladé ani nenapadne, že staršímu člověku se může třeba stýskat. Proč by jim to napadlo? Mají své kamarády, své party, své koníčky, spoustu zážitků, a taky učení nebo práci, dny letí jako voda a najednou uteče několik týdnů… Chce to otevřít pusu a říct to naplno.
    To je jen taková moje myšlenka, nikoliv návod, nikomu se nesnažím radit, co by měl dělat, protože sama dělám pěkný kopance a chyby.
    Na složení uhlí si holt najměte firmu, nebo zaplaťte někomu z okolí. Já taky občas musím někoho najmout, když holt nejsou lidi v rodině… (tedy, oni jsou ,ale není ten čas. Ale abych jim nekřivdila, někdy pomůžou, jen ne vždycky.)

    Přeji hezký večer a hezký zítřejší den…

  14. Děda nám to občas taky řiká. Časy se holt mění a my už nejsme taky ty malé dětičky, co si hrály tenkrát v bazénku a stavěly domeček. Máme jiné zájmy, mnohem víc povinností.. Já mám ke starým lidem úctu a babičku a dědy se snažím navštěvovat co nejčastěji. Rozumíme si zas jinak a to, že jim občas pomůžu, je samozřejmostí.

  15. MIlá Anno, také nevím co bych k tomu napsal. Kde se stala ta chyba? Těžko říct. Já sice žiji s rodiči v jednom domku, takže těžší práce je automaticky na mně a pokud nejsem doma, nebo je toho potřeba víc, přijede sestra se švagrem a pomůžou. A u nás také zatím funguje sousedská výpomoc. Já teď pomůžu tobě a příště zase ty mě. Tak nevím. Možná to momentálně vidíte černě.

    1. A kdeže to bydlíte Pavle? Možná že nám nikdo nepomáhá proto, že vypadáme s dědkem tak mladě zachovale a krásně. Ale je v tom jeden háček, vedle sousedka, přes dva domy vypadá hůř, tedy fysicky a také se na ni děti i sousedé vykašlou s prominutím.

  16. Já tady nežádám o pomoc, to by byla pěkná blbost, to uhlí jsme již složili, zlobit se v žádném případě nebudu, Já jen konstatuji holý fakt a nebude mě dělat problém s kýmkoliv na toto téma diskutovat, já nelžu, a ani sama sobě ne, diskuse na blogu na toto téma, by třeba pro mne byla poučná a třeba by někdo věděl více, proč se děti necítí povinované úctou ke stáří. MUSÍM dodat TY MOJE !!! aby se tě to nedotklo. Mě třeba nedávno šokovalo to, jak mluví mladí lidé v mém bezprostředním okolí o starých lidech, vychované v rodině o jejichž dobrých výchovných metodách jsem nikdy nepochybovala, se štítivostí a zjevným odporem, a protože jsou to lidé které znám čtyřicet let NECHÁPU. Ano byli doby kdy děti i kdyby neměli rodiče za co milovat, nikdy by si nedovolili jim projevovat neúctu. To je Naďo ten sporný bod, který se snažíš naznačit. Když to hodně nadnesu, tak tvé děti z lásky k tobě těch sedmdesát metráků uhlí složí a ještě tě za to budou milovat, jsi šťastný člověk, moc ti to přeji.

    A plně ti dávám za pravdu, že jsme si to tedy pohnojili.

      1. Ale vůbec jsi to nenapsala špatně, zajisté že máš pravdu, to my jsme udělali chybu ve výchově a zřejmě ne jednu, a také nejsme jediní, je to jak říkáš citlivé téma a proto to tady otvírám, pusinky a objímání na blozích mě popuzují a nevěřím jim, pokud jdou od srdce tak se to pozná, i na statistikách, nikdo nechce nic vidět, je to jako s těmi opičkami, jedna nemluví, druhá nevidí, třetí neslyší. Návštěvnost stoupne o sto procent, ale mluvit o tom nechce nikdo, je to tabu. STÁŘÍ JE VŠEOBECNĚ TABU. Omluv mě Naďo, že vždy jakoby mluvím k tobě, je to spíše takový můj monolog, a netřeba si to brát osobně.

  17. Neumím k tomu nic říct. Neznám žádné bližší okolnosti a jednoznačně, a to se budeš, Anno, zlobit, ti nemůžu dát za pravdu.
    Člověk musí sám zpytovat svědomí, kde si to pohnojil, druzí mu v tomhle nepomohou.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s