MŮJ DOMOV 2

moje České středohoří, tady jsem se narodila, strávila krásné dětství
a mládí, jen když si poslechnete jména kopečků tak se vám srdce směje,
Milá, Oblík, Prťák, Brdík, nezní vám to pohodově, Na Oblíku bývala třešnovka,
bylo to sice pár kyláčků, ale pro nás děti, na kolech to nebyl žádný problém
a také jsme jeli navštívit kamarády, když jsme se dost najedli třešní a pobavili
zjistili jsme že čas pokročil a že doma asi bude zle, sice byly prázdniny, ale nepřijít
bez omluvy, ani na oběd, ani na svačinu, to byl dost závažný přečin, v hlavě bzučela
myšlenka, musím si maminku něčím udobřit, doma jsme žádnou třešeň neměli
a tak nápad, natrhat domů třešně na bublaninu se zdál vynikající, dostali jsme
od kamarádů nějaké pytlíky, bože to už v té době byli igelity? Asi ano, snad mě
paměť neklame, protože pointa je na tom založena, přezrálé krásně černé třešně
jsme natrhali a cestou necestou přes pole a výmoly jeli domů  a hned ve dveřích
volám, abych předešla výčitkám, mamíííííí, nesu ti třešně na bublaninu, maminka
se podívala na třešně, na mě na třešně a povídá, tak ty už bublají teď z těch ani
bublaninu dělat nemusím, ale příště ji udělám z tebe, jestli neřekneš, kam jdeš.
A to je také historie a na tom mém videu je také o tom písnička, jak je vše pomíjivé.
Tohle je ta má, vesnička středisková.

Břvany

This slideshow requires JavaScript.


Život šel dál a my rostli a naším zlatým rohem se stal kopec Raná, byl to sen veškeré zlaté mládeže,

široko daleko, neboť tam bylo letiště, a Svazarm, to dnes asi nikomu již nic neřekne, pro mnoho z nás
to byl vrchol blaha, nechal-li nás instruktor zametat halu s letadly a osahávat padáky, časem se učit,
je balit, skákat s věže na popruzích a vytahovat se před ostatními, že jsem si nezlámala nohy a třeba
pokukovat po těch dospělých, pro mne tehdá se tak jevili, klucích jak sedají do větroně a poletí , tiše
bez hluku a smradu, jako peříčko se budou vznášet, do nebe, kam je proudy odnesou, jenom pfíííííííí,
tichounké a jemné jste slyšeli a také se mě můj sen párkrát, nežli jsem se vdala splnil. nebyl to sen,
byla a stále ještě je, přes tři generace skutečnost, na tomto letišti vzniklo a vymyslel ho kluk, kterého
jsem znala, takzvané rogalo, dodnes se na něm létá , rogala se vynášela na horu Ranou, pěkně na zádech
Ale toho jsem se já již neúčastnila měla jsem jiné starosti, dvě děti a manžela. Ale historie pokračovala a
pokračuje dodnes. A jestli neumřeli tak tam……………..
JSOU ČASY MINULÉ A  REALITA DNEŠKA.
Tím chci jenom ukázat, jak se středohoří, mění k horšímu snad ani ne jen mění, kraj velice úrodný, spolu s Litoměřickým bývalá zahrada Čech, kde se pěstoval chmel, naše zelené zlato ?
Spousty ovoce a zeleniny, na svazích kopečků líbezných zrály lány meruněk, rybízů a jahod, v sezoně, bylo-li málo rukou si lidé chodívali vylepšit rodinný rozpočet, při česání tohoto ovoce a sklízení zeleniny a to co sklidili si mohli odkoupit, za pět korun  jednu zelinářskou bedýnku, sezonního produktu , okurek jsme mívali sto zavařovaček, různé džemy a marmelády , meruňkové, třešňové, hroznové a směsné kompoty, bylo toho nepřeberné množství co vše se doma vlastnoručně tvořilo.

Výstřižek
Udělat místo krásného panorama paskvil nebylo pro komunistické projektanty  otázkou vkusu a svědomí !

Mám moc ráda tento kraj a vzpomínám si třeba na Schwrzenbergský statek, jeho pěkné budovy, udržované v perfektním stavu, kde se hospodařilo myslím, velice dobře, tento statek byl velký celek, kde lidé tam zaměstnaní zde i bydleli a pracovali , ve statku co si pamatuji měli šedesát krav, koně, ovce, na přesný počet si nevzpomínám, jen na pasáka který na pastvu vyháněl dvakrát denně, nosil ovčí kožich v zimě v létě, vzpomínám si že byl bílý, notně špinavý, měl velký širák a pamatuji si jeho dlouhou hůl, která v nás dětech budila respekt, hlavně u dětí jejichž rodina vlastnila houf husí, a pasák měl za úkol zajmout a zavřít houf husí který byl dětmi špatně hlídám a pásl se na statkovém poli, protože se děti zabavili a na husičky zapomněli, jako v té písničce o Andulce Šafářové a  husičkách v ječmeně.

A takto vypadá statek dnes. a hospodaření na něm není v o moc lepším stavu.
Louny14

V tomto kostelíčku jsem se vdávala.
lastscan10
A v tomto se vdávala má mladší dcera, zčásti spadl, tak o něj bylo v době současné s láskou a péčí postaráno.

přechod Českým středohořím ODKAZ

Advertisements

16 thoughts on “MŮJ DOMOV 2

    1. Vidíš? jak sobecké a bezohledné jsou lidské činy bez Boha a bázně. Když jsem se vdávala a ta pravidla jsou a budou zásadní, na celý život, v dobrém i zlém, dokud nás smrt nerozdělí. Dnes je tak snadné a jednoduché několikrát za život všechno zahodit a od podstaty začít znova, bez ohledů a bázně, co na to rodina rodiče, děti a Bůh?

  1. Nevím proč, ale připomněla jsi mě krásný Italský film se Sofií Loren, bohužel si zasvět nevzpomenu na název, rodila jedno dítě za druhým, aby nemusela do vězení a děti bývali na venkově, manžel byl Mastrojany a šlo tam v důsledku o chlapečka na nočníku a třešních snědených i s peckami, ten zvuk těch pecek v tom plechovém nočníčku jsem slyšela jako živě když jsem četla jak jsme pojídaly ty třešně včetně pecek a červíků neb dovnitř se ze zásady nedívám dodnes.

  2. Oblík, Prťák, Brdík, to jsou přece rozkošné názvy pro oblíbená místa!
    Moc pěkné povídání! A historka s třešněmi mi připomněla dobu, kdy jsem lezla po stromech a natrhané třešně jsem pojídala bez nějakého omývání a nepamatuji, že bych měla nějaké problémy. Třešně za tričkem (nouzový košík, taška a přenoska v jednom) jsem taky několikrát provážela, ale moje máma tohle neřešila.
    Bylo to opravdu krásné zavzpomínání a ještě bych chtěla pochválit příspěvek od Nadi, to bylo opravdu milé.

    1. Taky tam je nedaleko Libochovic a Hazmburku obec Poplze, přes kterou jezdíme na chatu. Když jsem ten název vesničky poznal, připadal mi dost nepěknej, později jsem v něm objevil slovní hříčku, která mi přišla nápaditá a zajímavá: „Po p lze“ (srozumitelněji – „po p je možno“).. A hned se mi vesnice zamlouvá víc, jenom toho pštrosa v ohradě místo stáda krav jsem tam letos ještě nezahlídl. Krávy majitel zrušil, prý ho na lopatky s nima položily přísné směrnice EU, místo nich se tam pasou ovce, které mě ovšem po zkušenostech s transportem oveček na Šumavu teď příliš neberou, i když pohled na ně ve stráni má taky něco do sebe. Pštrosů prý tam mělo původně být skoro 50, ale majitel jejich počet hodně zredukoval, já viděl předloni najednou nejvíc 3 pohromadě, mohou být nad viditelnou částí stráně za horizontem. Pokaždé, když tam jsme, zapomínám se místního znalce zeptat. Taky mě, Anno, zajímají názvy některých objektů (kostelíky) a kopců na fotografiích od Středohoří, ale nevyzvídám, zkusím si aspoň některé pro sebe objevit, beru to za ostudu, že se tak nedostatečně orientuju. A jako obvykle nestíhám dřív komentovat, zítra k Hazmburku zase jedeme a příští týden se vdává naše dcera…

  3. “ Jsem já to ale vrták !
    Milá, Oblík a Prťák
    hledám již týden zde, – v Albánii !
    slibuji, že se již neopiji !
    … z petláhve… víno… je smrťák !

    1. Dobrý večer milý příteli pet.lahví a Albánie, vidím vás, nebo, jak se na blogu říká tě u mě dnes poprvé a mám radost, neb mě nejsi neznámým a básničky mám také moc ráda a ty tvé jsou, jak říká Bára Hrzánová, delikatesní. tak tě u mě pěkně vítám, a neškrábat drápy po zdi prosím, to mě rve nervy.

  4. Moc se mi líbí nejen to nádherné povídání, ale tvá láska k rodnému kraji. Tak by to mělo být asi normální, ale bohužel, moc často se to nevidí. Ranou znám jen z jízd okolo po silnici Most – Praha, rogalisty jsem tam taky párkrát viděla, ale jinak nic. Louny ano, ty znám trošku víc, i když… ale také si osobně myslím, že je škoda, že ty naše krásné památky jsou tak zničené. Dnes už nejsou peníze vůbec na nic. Co se nepo…. dříve, tak teď určitě.

    1. Tak hrozně jsem nesnášela dobu, kdy bordel byla norma Libuško, ty ošklivosti na obrázcích jsou dnes celkem mimořádkou, památky, pokud jsou opravené, tak nádherně, města svítí svou krásou, zahradami a parky, v oknech jsou květiny a domečky jsou jako z perníku v pohádce, ovšem za jakou cenu, všichni jsou zadluženi na dvě generace, můj tatínek nežli nakrojil nový pecen chleby, udělal na něm tři křížky a nikdy by nevyhodil chleba, nebo jakékoliv jídlo do popelnice, vyloupal-li z jablíčka jadérka, schoval je ptáčkům. Velice hezky píšeš o obálkách a šetření. V Německu se dělal průzkum a spočítalo se že se vyhodí šedesát tun chleba do popelnic, týdně, kolik by se vykrmilo zvířat pro hladovou Afriku ???

  5. Bonjour mon amie Anna

    c’est tout en couleur que je passe te souhaiter un

    🙂 🙂 🙂 🙂

    avec mes bisous tendresse

    et les calinous de mon bébé d’amour Laika

    ton amie martine

    super ton billet sur maison 2 !!!

    1. Cher ami, Je vous remercie et agréable à Laika, une belle journée souhaite.
      Désolé, je ne suis pas compatible, j’ai un vieil homme et j’ai un peu de mal à suivre le rythme. Je vous embrasse à la fois. Anna

  6. Dovoluji si, Anno, k tvému hezkému vyprávění přidat něco krátkého z mé knížky:
    Krajina: Tuto krajinu, která ač je na mapě, už nikdy navštívit nemohu.
    Je to krajina prozářená sluncem, s věčně modrou oblohou, s bzučícími mouchami, včelami a čmeláky, s kdákajícími slepicemi, kohoutím kokrháním, se sladkou mrkví a kedlubnou vydloubnutou ze záhonu, s květinami s poetickým názvem zaječí hubičky, kopretinami, zvonky a voňavými karafiátky.
    Je to krajina s vyšívanou kuchařkou na zdi nad kamny, s vůní upečených vdolků, zapraženou polévkou a chleba z nedaleké pekárny, s bílými podkolenkami, sandálky, s kytkovanými šaty a mašlemi ve vlasech, s promenádním koncertem v parku, s kočárkem a panenkou, s deštivým odpolednem, kdy bylo tak útulno na všelijaké hry a snění.
    Je to krajina strýců a tetiček, semílajících živé i mrtvé, s nedělními obědy s parádně prostřeným stolem, s parádní skleněnou soupravou na pivo, čerstvě přineseným z nedaleké hospody, s koupalištěm vonícím sluncem, vodou a opalovacími krémy, zelenou a červenou limonádou, křupavými tyčkami, čerstvými malinami v ušlehaném sněhu z bílků, s vůní švestek škvířících se na plotně .
    Je to krajina bezpečí a lásky, bezstarostností a smutkem jen tak sladkobolným, se strachem jen z pohádkových strašidel a nadpřirozených bytostí, s pláčem nad rozbitými koleny polévanými kysličníkem nebo jódem.
    Je to krajina s klásky na posečeném poli, které jsme s babičkou sbíraly pro slepice, se zelenými lesy, ve kterých bylo plno jahod malin a ostružin a s čistou říčkou, ve které plavaly ryby.
    Je to krajina růžových růží, je to krajina dětství….

    1. Milá Naďo, tolik bych tě chtěla obejmout a dát ti najevo souznění, ale nejlépe to udělám přečtením si tvé knížky. Celý život jsem se usilovala jako většina lidí dát něco z toho svým dětem a vnoučatům, oni to mladí nechtějí přijmout, ani vidět, ani slyšet, mají svůj svět, své sny, po generace tomu tak bylo, a teď to dokonce došlo tak daleko že my místo sezení na zápraží vcházíme do jejich virtuální reality a snažíme se s nimi srovnat krok, někdy mám dokonce pocit že jsem v matryxu, zastrčím si ten kabel do hlavy a stejně se k nim nedostanu, svět jakoby mluví jiným jazykem
      od určitého věku. Jídlo doma vypěstované, takové jaké jsme jedli my je pro ně odporné, protože nevědí jak co má doopravdy chutnat, nevědí jak voní kytička fialek a pokoj s jablky Malináči na skříni. Máš pravdu, když mě někdy oponuješ že vývoj nejde zastavit a že se svět nebere jen špatným směrem, ALE, ALÉÉÉÉÉ…..Už jsem to dokonce někde napsala, těžko se mě to říká vždy když vidím, ovoce bez chuti, květiny bez vůně a lidi bez citu. A přichází-li stáří, je to jako návrat do dětství, a tempo jakým musí ti naši chudáci malí žít, jim nezávidím tak bych jim přála trochu té naší bývalé svobody.

    1. Questo paesaggio è in qualche modo simile in Italia e qui sono a casa, ma il vostro bel paese è anche il mio amato paese, mi trovavo in Italia parecchie volte. abbracci Anna

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s