MŮJ DOMOV

NEUSTÁLE NĚKDE LÍTÁM.
Buďto v oblacích, nebo v cizině, ve fantasii, tak si sednu na židličku a chvíli zůstanu sedět na zadní části, tady u nás doma, vždyť je to nejkrásnější místo na světě a kdyby člověk chtěl dělat blog, jen o této zemičce, mlékem a strdím oplývající, měl by o čem psát do konce svých dnů, tedy já osobně, no a nakonec nevím kde začít, nejspíše doma a doma to je tam kde nám v životě bylo nejlépe, a nejlépe bylo tam kde jsme byli děti.

Vesnička má drahá, středisková, ne není to omšelá fráze je to krásné a u nás vžité a všemi milované vyjádření LÁSKY K DOMOVU , každý přesně ví co si pod tímto sloganem představit, vidíme pana Hrušínského, jak jede krajinou našeho dětství a kochá se, proto tak milujeme naše České filmy, nikdo neumí tak svérázně popsat naše vnitřní pocity, jako my sami u sebe.
V životě jsem procestovala mnoho zemí, ale takovou zahrádku jako je tady u nás jsem nikde neviděla. Mnoho Českých básníků tuto krásnou zemi opěvovalo a jednoho z mých nejmilejších  nemohu opomenout.

Prostými slovy popsat jak je u nás doma hezky, to by bylo moc jednoduché, nejlépe se vzdává hold už dětským žvatláním o křišťálové studánce, kde nejhlubší je les, ve stejné knížce jsem četla jako dítě já, mé děti i má vnoučátka a řádně omakaná a na čestném místě uložena, je tato krásně ilustrovaná knížka u nás dodnes a já budu věřit, že ani další generace nehodí tuto milovanou knížku, na smetiště dějin.


Použity materiály z Wikipedie.

Josef Václav Sládek
Velké, širé, rodné lány

Velké, širé, rodné lány,
jak jste krásny na vše strany,
od souvratě ku souvrati
jak vás dnes to slunko zlatí!

Vlavé žito jako břehy,
květná luka plná něhy,
na úhoru, v žírné kráse,
pokojně se stádo pase.

Nad vámi se nebe klene
jako v květu pole lněné,
nad lesy jen z modrošíra
pára v tichý déšť se sbírá.

a jak cvrček v klasech zpívá,
v šíř i v dál, vy rodné lány,
buďte vy nám požehnány!


Vzpomínky na mládí a dětství jsou většinou nesmazatelné, říká se tomu fyziologický proces, to co jsem měla k snídani ze mne nevydolujete, ale detaily z dětství a mládí mě běží hlavou jako film. Moc ráda vzpomínám na svého prvního učitele, na vsi se mu říkalo pane řídící, děti této rodiny, byly mé kamarádky dlouhá léta, tak ráda bych se s nimi po letech ještě setkala, jistě jsou to také již babky, jejich tatínek byl srdcem i hlavou ve vsi a dal by se srovnávat panem řídícím z románů které čítávala moje maminka, vše co se organizovalo z jeho iniciativy, si do detailu pamatuji, divadla v přírodě, soutěže kluků na kolech, přejíždějících po dlouhém prkně nataženém přes koupaliště, bývala to veliká legrace, kterou si užívali  ještě i mé děti o prázdninách u babičky, tedy mé maminky. Proto je tento kraj mým milovaným domovem a všechny ty kopečky mám moc ráda i když se jednomu z nich říkalo z jedné stany Raná z druhé, zas-Raná.

Pokračování článku : odkaz https://annapos.wordpress.com/2011/06/08/muj-domov-2/

10 komentářů: „MŮJ DOMOV

  1. Belle journée du mardi mon amie ANNA

    Par chez nous acalmie mais on attend encore pas mal de pluie et orages

    par ma fenêtre je vois les hirondelles dans leur envol et c’est magnifique

    *** elles sont très nombreuses *** sourire

    bisous tendresse

    et calinous de Laika

    ton amie martine

    merci pour la vidéo

  2. bonjour ma chère ANNA
    quel magnifique billet “ ma maison “ richement illustré
    merci pour ce magnifique partage
    bisous tendresse
    calins de Laika

    1. C’est un endroit où je suis né et a passé sa jeunesse et je l’aime beaucoup, comme vous, cher Martin, et de la santé et des laïcs. Passez une bonne soirée Anna

  3. Děkuji vám děvčata, promiňte to oslovení, někdy porušuji pravidla slušného chování ráda, někdy nerada, byli jsme tak vychovány, že se seznámíme podáme si ruku, navážeme „přátelství“,a poté si časem potykáme, moc hezky to popsala moje přítelkyně z Čile, uveřejnila jsem špatný strojový překlad, na jedné mé minulé stránce, ale kdo chce rozumět, ten rozumí, nikdy doopravdy nevíme, s kým v danou chvíli mluvíme, nevíme zda je to dítě nebo starý člověk a tak se stejně jako třeba Naďa, v mém případě uchýlím k vykání, potom třeba časem někoho oslovím familierněji, někdo by řekl, nech to „koňovi“, tak se to na blogu prý nebere, je nová doba, poameričtění životního stylu se velice špatně učím, nikdy nevím komu mohu tykat a komu ne a jestli je mé tykání neslušností, nebo není ? Reakce na moje vzpomínání jsou mě příjemné a milé, ale někdy mám pocit, že vzpomínám víc než je zdrávo, je to asi tím že nových podnětů mám málo, a ticho u mé kříšťálové studánky nikoho neuchvacuje k jásavému pokřiku hurá. I když třeba na stránce tajemno, by někdo přece jenom mohl zajásat, dala jsem tam nové fotografie, které pořídil můj přítel Robert v loňském roce, při putování napříč celou jižní Amerikou jsou překrásné a zajímavé.

    1. Zpozdile se připojuju za děvčaty s pozdravem do dálav! Část víkendu jsem už tradičně strávil v tom našem předpolí Středohoří u Libochovic, slibujíc ženě zase cestou, že letos konečně na Hazmburk „musíme“, až tam budeme víc dní v celku. Viditelnost do krajiny jsme měli nadprůměrně kvalitní, ale ještě nikdy jsem nezažil tak skvělé panoramatické pohledy na Středohoří, jaké sem z té dálavy dáváte. Louny jsem dřív jednak neznal a když jsem je přes ženu a její sestru poznal, stejně mě dřív moc nebraly (zvyklý na babičkovské Slaný a studenstský Mělník), ale poslední dobou vidím, že se v mnohém pozvedly do krásy. Přece jen po někdejší šedivosti z politiky éry „Starých pořádků“ se věci pohnuly k lepšímu, i když… (některé výhrady profesní zabíraly by místo). Kolem Rané se jen míháme někdy cestou do Mostu za rodiči ženy (domov důchodců tam), takovej „zakulacenej stan“ pro plachtící na svahu Rané navrhoval a možná i pomáhal budovat kdysi dávno jeden můj známý(kamarád).. Dnes večer jsem zahlédl nepříjemnou zprávu na netu, že nad Mostem zmizela jedna parašutistka v místech známého Chánova a není (zatím) k nalezení. Hned se k tomu vyrojily hypotézy, vycházející z neblahých zkušeností určitých vztahů a poměrů mezilidských. Ale Středohoří za to nemůže! Trochu jsem se zapovídal..

      1. Dobrý večer Břetislave, i u vás cítím rozpaky, jak mě oslovit, takže když Amerika tak Amerika, já jsem Anna, vpředu vzadu a uprostřed tuplovaná, a ty fotky ty jsou pěkně staré, a Louny se vám nelíbí proto, že jsou „TEĎ“ hezčí, ony byly krásné vždycky a abych vám, tedy, TI udělala radost tak tam ještě doplním, ať je to středohoří komplet.

        1. Dobré ráno, Anno (teda u nás je ráno, v Americe to máte trochu jinak).. Nemyslím si, že jsem byl v rozpacích s oslovením a slovo „dálava“ jsem použil v rovině obecné, když jsem ještě nepřelouskal Vaše dřívější články, z kterých bych mohl případně získat víc poznatků o vašem novém „domově“. Ale ono to není podstatné, podstatné je porozumění obsahu sdělovaných myšlenek a potěšení z přidaných obrázků. Louny, podobně jako jiná města a vesnice, měly dřív otřískané a loupající se fasády (když jsem byl poprvé na návštěvě u příbuzných v Lounech, vzali mě taky na výlet, m.j. do Kadaně a tam ta devastace byla obzvlášť patrná), tak proto ta současná změna a snaha opravovat ty nepěkné omšelosti polepšuje smýšlení o celkovém tamním prostředí. Ale samozřejmě něco se přehání nebo nedomyslí a taky svou roli hraje současný celospolečenský úpadek vkusu (je to vidět třeba na bezduchém přejímání nových staveb z různých katalogů – t.zv. „Satelitní městečka“.. ale to se netýká naštěstí historické zástavby ve městě. Zatím.

          1. Ještě k té Kadani.. byl jsem tam v roce (asi)1978 (některé roky umím odvozovat od narození dětí), tehdy to tam vypadalo hodně neutěšeně, od švagra vím, že letos byla Kadaň vyhlášena jako obec roku! Ostatně všiml jsem si tady u vás možnosti „virtuální prohlídky“, kterou jsem využil. Zvláštní, až kuriózní: Město je v dostupné vzdálenosti, a člověk si ho prohlíží na obrázcích přes Ameriku.. Ale aspoň že tak. 🙂

  4. Milá Aničko! Pravdu máš! Z dětství si pamatujeme téměř vše, je to zajímavé! Také jsem měla moc hezké dětství, ale já jsem od svého rodného kraje na rozdíl od tebe dost daleko. Narodila jsem se v Brně a žila pak kousek odtud. TAM budu vždycky doma.

  5. Krásné obrázky a J.V. Sládek je i můj básník, neboť je úplně geniální, jako jednoduchá linka Oty Janečka.
    Jinak moc na poezii nejsem stavěná, ale jeho verše jsou nadčasové a kouzelné.
    Hezké vyprávění, Anno!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s