NEUSTÁLE NĚKDE LÍTÁM.
Buďto v oblacích, nebo v cizině, ve fantasii, tak si sednu na židličku a chvíli zůstanu sedět na zadní části, tady u nás doma, vždyť je to nejkrásnější místo na světě a kdyby člověk chtěl dělat blog, jen o této zemičce, mlékem a strdím oplývající, měl by o čem psát do konce svých dnů, tedy já osobně, no a nakonec nevím kde začít, nejspíše doma a doma to je tam kde nám v životě bylo nejlépe, a nejlépe bylo tam kde jsme byli děti.
Vesnička má drahá, středisková, ne není to omšelá fráze je to krásné a u nás vžité a všemi milované vyjádření LÁSKY K DOMOVU , každý přesně ví co si pod tímto sloganem představit, vidíme pana Hrušínského, jak jede krajinou našeho dětství a kochá se, proto tak milujeme naše České filmy, nikdo neumí tak svérázně popsat naše vnitřní pocity, jako my sami u sebe.
V životě jsem procestovala mnoho zemí, ale takovou zahrádku jako je tady u nás jsem nikde neviděla. Mnoho Českých básníků tuto krásnou zemi opěvovalo a jednoho z mých nejmilejších nemohu opomenout.
Prostými slovy popsat jak je u nás doma hezky, to by bylo moc jednoduché, nejlépe se vzdává hold už dětským žvatláním o křišťálové studánce, kde nejhlubší je les, ve stejné knížce jsem četla jako dítě já, mé děti i má vnoučátka a řádně omakaná a na čestném místě uložena, je tato krásně ilustrovaná knížka u nás dodnes a já budu věřit, že ani další generace nehodí tuto milovanou knížku, na smetiště dějin.
Použity materiály z Wikipedie.
Josef Václav Sládek
Velké, širé, rodné lány
Velké, širé, rodné lány,
jak jste krásny na vše strany,
od souvratě ku souvrati
jak vás dnes to slunko zlatí!
Vlavé žito jako břehy,
květná luka plná něhy,
na úhoru, v žírné kráse,
pokojně se stádo pase.
Nad vámi se nebe klene
jako v květu pole lněné,
nad lesy jen z modrošíra
pára v tichý déšť se sbírá.
a jak cvrček v klasech zpívá,
v šíř i v dál, vy rodné lány,
buďte vy nám požehnány!
Vzpomínky na mládí a dětství jsou většinou nesmazatelné, říká se tomu fyziologický proces, to co jsem měla k snídani ze mne nevydolujete, ale detaily z dětství a mládí mě běží hlavou jako film. Moc ráda vzpomínám na svého prvního učitele, na vsi se mu říkalo pane řídící, děti této rodiny, byly mé kamarádky dlouhá léta, tak ráda bych se s nimi po letech ještě setkala, jistě jsou to také již babky, jejich tatínek byl srdcem i hlavou ve vsi a dal by se srovnávat panem řídícím z románů které čítávala moje maminka, vše co se organizovalo z jeho iniciativy, si do detailu pamatuji, divadla v přírodě, soutěže kluků na kolech, přejíždějících po dlouhém prkně nataženém přes koupaliště, bývala to veliká legrace, kterou si užívali ještě i mé děti o prázdninách u babičky, tedy mé maminky. Proto je tento kraj mým milovaným domovem a všechny ty kopečky mám moc ráda i když se jednomu z nich říkalo z jedné stany Raná z druhé, zas-Raná.
Pokračování článku : odkaz https://annapos.wordpress.com/2011/06/08/muj-domov-2/
.gif)
Anna : prostor 