CZ KOŘENY

Země česká domov můj

BUDU AKTUALIZOVAT

Nechce se mě dělat celou práci znovu, chtěla bych jen něco dodat a napsat o člověčích kořenech, na tuto myšlenku mě přivedla Vendy (Anička ), svým článkem o vesničce, své milé střediskové. 


  


O svém dětství a mládí, píši na konci této stránky a chci k tomu dodat, že kořeny zapustíme vždy jen na jednom místě, to vždy zůstane naším domovem a ať odejdeme a začneme žít kdekoliv, domov máme vždy jen jeden jediný, milovaný a ať jsme kdekoliv, stesk po domově je a zůstane naší vzpomínkou na kolébání v náručí maminky, je to věčná touha a vzpomínka na bezstarostné dětství a mládí, co nás vrací domů, ať jsme tisíce kilometrů daleko a nebo ve vedlejší vesnici, kolébejme své děti a vnoučky veďme je k lásce k domovu a vlasti, ať zapustí ty pomyslné kořeny.
 
HISTORIE: Ale i současné pohledy na Česko.
Tak, jak to umí mistři tohoto řemesla,
vidět něco, tak jako bychom tam byli, 


Takhle krásně, panoramaticky uvidíte tu naší matičku Prahu.

KLIKNĚTE SI PROSÍM.

Rudolfinum in the Autumn in Praha

Našla jsem dvě videa, na nichž si autor dal práci zobrazit naše České
památky, tak jak mohly kdysi vypadat


Klik na krásná panoramata, je jich tady mnoho.
View of Old Town Square from the roof of Hotel U Prince in Praha

Chrudim in Czech Republic
Kutna Hora Bone Chapel in Czech Republic

To je můj domov, tady jsem jako dítě byla kolébána v náručí

 


Je krásná ta země Česká.

Karlovarské panorama : Pohledy šikovných fotografů.

Pramen Štěpánka in Czech Republic
Grandhotel Pupp in Czech Republic

16 komentářů: „CZ KOŘENY

  1. Ještě k těm kořenům.. aniž bych si chtěl dělat tímto „reklamu“ – svůj vztah k nim jsem popsal ve svém článku „Ještě k jedné anketě“ (to uvádím teď tady, abych se nemusel opakovat s vysvětlováním). Středohoří jsem poznal až s poznáním své ženy, která pochází z Mostu, kam jezdíváme za jejími rodiči, žena má sestru(dvojče), ta bydlí v Lounech, tak ty se staly taky součástí našeho nového „rayonu“. Vlastně trochu jsem si Středohoří užil i za časů vojny v Litoměřicích pod Radobýlem, ale v té době tam člověk toužil po jiných věcech, když jsme v zimě spali v lese v zemljankách a venku ležel sníh (cvičení). Já prožil dětství a středoškolské mládí v kraji mezi Slaným a Mělníkem, později jsem byl zatížený na jižní směry (Šumava a Jižní Čechy), ostudně přiznám, že z Velvar jsem byl dřív severním směrem asi jen dvakrát – na Řípu a v Roudnici. V posledních letech jsem si oblíbil městečko Libochovice; nedaleko, naproti Dubanům máme chatu, kterou nám přenechali rodiče ženy, přes řeku jsme vídali z chaty Hazmburk, než ho zakryly vzrostlé stromy. Výlety do širšího okolí mám ve fázi slibotechny, když na chatě je pořád co k činění a našinec nějak pohodlní a nevím, jestli to bude kdy s tím lepší. Ale i tak, pobyt na čistém vzduchu pod zalesněnou strání na posekaném trávníku s nedalekou Ohří a nějakou četbou v ruce má hodně co do sebe. 🙂

  2. Ještě k článku a vzpomínkám – byly to pěkné fotky, krásný kraj. Docela mě překvapil vynálezce rogala – vida. Tak kamarád? (Nebo spolužák…). Osobně žádného vynálezce neznám, jen jsem se dostala do cesty vynálezcům, jak obrat lidi o peníze (a občas nalítla, myslím tím ty podomní obhcody, upsala jsem se O2 a od té doby platím víc, než bych provolala na kartu.)
    Byly to krásné časy, uvažovala jsem, proč se nám doba dětství zdá být tak idylická, ale ona opravdu byla idylická, aspoň pro většinu dětí. Protože jako děti jsme byly chráněné před starostmi dospělých, netrápily nás nemoci ani účty, dny byly dlouhé a plné objevování, všechno jsme se teprve učili a věřili jsme budoucnosti. Navíc dětské hry byly rafinované, hravé a nevinné, a ještě jsme nezažili ohýbání hřvetu, kompromisům a nepoznali jsme podrazy a kopance.

    1. Pravdu díš Aničko, dnes si děti nehrají, ani nepracují, to já jsem musela, myslím tím pomoc v rodině, nikdy mě to neobtěžovalo, dnes se tomu, když se dítě nutí ke kázni a pracovitosti říká, že se utlouká jeho osobnost, a potom neutlouká-li se osobnost…vyslechla jsem dnes ve správách jak zase utloukli stařečka…Nemám v úmyslu zevšeobecňovat, často navštěvuji blogy i mladých lidí a snažím se porozumět, ano většinou mají přehled, jde ale o to jak ho používají. a jaké mají priority, zajímavý příklad jsem publikovala v „dnes jsem četla“.

  3. Pravdu máš, krásná je ta naše země česká, domov můj, že ano? Já mám kořeny na Moravě, narodila jsem se v Brně a i když tady žiji převážnou část svého života, doma budu vždycky tam. Přijedu-li do Brna, hned se mé srdéčko zatetelí. Jen ať to vydrží všem!

    1. Udělala jsem video s hezkou písničkou, na kterém o tom našem zapouštění kořenů a návratu k nim, moc hezky zpívá Honza Nedvěd, doufám že se ti líbila. Anna

  4. Bonjour ma chère ANNA
    mille merci pour toutes tes explications
    quel magnifique travail
    j’ai beaucoup aimé aussi la photo avec les racines de l’arbre … impressionant

    bisous tendresse
    martine

  5. Ještě bych chtěla napsat k těm kořenům domova – strašně mi vadí dnešní trend „stěhování se za prací“. U nás to ještě není tak zažité, především kvůli děsným problémům při shánění bytu nebo koupí domu a prodeje starého domu, ale v cizině je to běžné – vlastně tam se domy spíš pronajímají a jsou kompletně zařízené a lidi si asi převáží jen osobní věci…
    Ale vadí mi to, protože už kvůli dětem – ty si sotva najdou kamarády a už harcují jinam. Pak nikde nejsou doma a neváží si prakticky ničeho. Můžou ledaccos ničit a likvidovat už kvůli té absenci jakéhosi pocitu, že někam patří. Domov si totiž každý normální člověk spíš hejčká a nerozbíjí ho.
    Já potkávám bývalé spolužáky a kamarády a ti se ke mně vždycky hlásí. Nikdo se neotočí a nedělá, že mě nezná… Nechci si dělat iluze o lidech, ale myslím, že být někde doma a a jako dítě navázat vztahy s vrstevníky, dává jistotu i pro pozdější časy.
    Vlastně jsi to krásně popsala v tomto článku…

    1. Milá Aničko, velice se obávám, že jsi patřičně doplnila to co jsem napsala, co další generace čeká, je očividné a nezvratné, Americký způsob života, tam již pomíjející, honba za MAMONEM a služba tomuto zlu nepřinesla nikomu štěstí, stovky, ba tisíce hektarů půdy, vyrvané přírodě otrockou prací, dnes leží ladem a nejsou ruce které by je obdělávali, velké zisky ze zábavy, nenakrmí hladové lidstvo, a ta stará Roodšildovská poučka že peníze dělají peníze přestává platit, devalvace všech hodnot, jaké lidé dříve ctili je obrovská.
      Obrázky na Lide.cz
      Pondělí – Obrázky na profil

  6. Krásný výlet po starých hradech a jejich vizích.
    Kvůli tomu bych se někdy chtěla dostat do minulosti. Jen tak, abych viděla, jak stavby (a osobnosti) tenkrát skutečně vypadaly.
    Jak vypadala Eliška Rejčka, Přemysl Otakar II., Karel IV., Záviš z Falkenštejna, Jan Hus, bratr Jan Paleček…
    Obrázky Animace
    Motta – Obrázky na profil

    1. Tak to já bych se asi trošku bála, zřejmě to nebyla taková idylka jak by se na první pohled zdálo, takový mor, to musela být pěkná hrůza, například město Kadaň skoro vymřelo během několika dnů, nosit dlouhé šaty během dešťů, po blátivé cestě, plné fekálií, nočníky, vylévající se na hlavy kolemjdoucích, ještě před sto lety, v skoro celé Praze, to muselo byt něco, to si neumíme ani představit, natož v tom žít, myslím že by nám na prohlídku bohatě stačilo několik hodin a měli by jsme středověku dost.

    2. No, dostat do minulosti bych se chtěla dostat jen jako pozorovatel, taky si nedělám iluze, zdravotnictví žádné, babky bylinářky sice byly šikovné a v mnohém pomohly, ale od zánětu slepáku asi ne a kdyby mě tam chytlo bolení zubů, ani Ibalgin bych si nemohla vzít… Nehledě na dost špatné hygienické návyky, na záchod chodit na nočník nebo někam za keř, by taky nebylo moje oblíbené ( i když chození za keř nebo do blízkého lesíka preferují stále čeští občané, kterým je líto vyhodit nějakou financi za použití čistého WC, tedy myslím při cestování).
      Ale ty osoby a osobnosti bych opravdu chtěla vidět, jak vypadali, jak se chovali, při chůzi i při stolování, působili opravdu vznešeně? Nebo byli tací, že bych si o ně kolo neopřela? (Druhou verzi rovnou zavrhuji…)
      Co se mi líbí dnes – že s instalovaným barevným osvětlením dovedou památkám vdechnout tak trochu pohádkový vzhled. Barevné nasvícení do modra, do zelena, fialkova nebo do žluta, působí přímo magicky…

      1. Není ani třeba cestovat do středověku, dvě třetiny lidstva žijí v podmínkách podobných, ne li horších než byl středověk a za to že my si naparádíme pohádkově zámeček, by se najedlo v Africe několik dětí a za další takovou, podle mne vyhozenou do vzduchu, částku by chodili do škol. Tyto řeči, Aničko si prosím neberte osobně, to jsou jen boje jedné babky s větrnými mlýny.

        1. Myslím, že rozumím.
          Ale to bych si vyčítala i návštěvu kina 3D nebo užívání počítače.
          Mně spíš vadí opravdu promrhané peníze (předražené státní zakázky, nebo když to vezmu globálně, lety do vesmíru.)
          A víc, než luxusní osvětlení městských památek mi vadí vyhazované jídlo do popelnic… a to sice jídlo, které je ještě dobré.
          Žijeme v době paradoxů, to vím. Na jedné straně rakety, na druhé straně lidi umírají hladem. Na jedné straně miliardáři(kteří své miliardy v životě neutratí a v hrobě jim jednou budou prd platné), na druhé straně lidi, kteří obracejí korunu (či jinou financ).

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s