Ptačí uličník II

Tak mě ten současný přivedl ke vzpomínkám na toho, dávno a dávno minulého, je to jako bych začínala vyprávět pohádku svým vnoučátkům a i to je dávno, co byla ochotna poslouchat mé pohádky a povídání, také z toho vyrostli a je to již dávno. Můj bratr, již nežije, přinesl jednou domů stračí mládě, které zřejmě vypadlo z hnízda, ještě ne zcela opeřené, agresivní a zle štípající až do krve, první den jsme já ani mé děti neměli k tomuto chudáčkovi žádné simpatie, krmit se to nedalo, vřeštělo to jako pavián a kousalo do všeho jako malý drak, a tak jsme si říkali, o hladu dlouho nevydrží a vydržela, a začali jsme jí říkat Káčo, nejdříve naše maminka, říkala konejšivým hlasem a hladíc po hlavičce, musíš něco zbaštit nebo umřeš ty káčo, a tak jí to jméno zůstalo. Maminka, tehdá už babička mých dětí říkala, vždy je dobré mít nějaké zvířátko pro děti, oni pak mají lepší vztah k přírodě a tak u nás Káča zůstala a i přežila a vyrostla, většinou zpočátku na smažených vajíčkách a u maminky na prsou, pod svetrem, tam byla nejraději, je zajímavé, že velice dlouho nelétala, neměli jsme ji v kleci běhala a jak tajtrdlík poskakovala kolem nás, divili jsme se že ji nikdo nezašlápne motala se věčně někomu pod nohy, ale byla chytrá a rychle se učila samé lumpárny, její druhé oblíbené místo bylo u mé dcery na hlavě, ona v té době měla dlouhé vlasy, a Káča jak zjistila že Lenka někde sedí frrrr a už byla v jejích vlasech a mě to připadalo, že si tam chce udělat hnízdo.

Chodívala si k nám popovídat paní, která špatně mluvila česky, měla německý přízvuk a všeobecně se jí ve vsi říkalo Máry,  Káča se naučila napodobovat její řeč a jakmile paní zazvonila, Káča začala vřeštět Márrrríííí šlááá, šláááá, když paní přišla dovnitř, Káča vřeštěla, obíhala ji v kruzích a vřeštěla to své Márrrrríííííí, ona vždycky říkala ta pták mě nemít rád.
Nikdy jsme ji nedrželi v zajetí chodila, později létala a spala kde chtěla a největším jejím nepřítelem, byl náš kocour mourek, byl to pořádný chlapák, vážil sedm kilo, i na něho si Káča dovolovala, ovšem když viděla že má zázemí u maminky, ta hrozila kocourovi a on jen mlsně a nenávistně pokukoval po Káče, ona ho obíhala a vřískala jak pominutá, kocour si před maminkou  nic nedovolil, ale v noci jí párkrát načechral peří, jen tak tak jsme ji zachránili. užili jsme si s ní mnoho legrace, naučila se spoustu slovíček i sprostých, ty ji učil bráška, měli jsme ji mnoho let, dalo by se o ní psát do nekonečna, byla naším miláčkem .


Mohou spolu žít v míru.

PTAČÍ ULIČNÍK

Přírodu mám moc ráda ale nejsem odborník, občas se vrhnu na encyklopedie, kterých je tady plný regál, ale dnes jsem líná vylézt po strmých schůdcích do pokoje našich vnoučat a nalistovat něco odborného. Popíši tedy jen své pocity, sedím a poslouchám toho uličníka každý den a nestačím se divit, ještě se mě nepodařilo ho vidět natož ho vyfotit a ani nevím jak vypadá a jak se jmenuje, ale rošťák to tedy je, na mého muže volá, když ho vidí Pepíků, Pepíkůůůůů, zřejmě proto že můj muž to dělá celá léta také vyjde-li ráno na zahradu, volá na Pepíka a on zase na něj, ale poslední dobou se naučil napodobovat alarm a to dělá několikrát za den, tak nikdy nevíme máme-li volat policii, a nebo je to zase ten zatracený pták, naučil se i troubit jako auto takže ze začátku jsem vždy vyletěla na balkon a zalarmovala muže, že někdo přijel, nikde nikdo a ten uličník zase troubí na druhé straně lesa. Každý den nás překvapuje novou lumpárničkou, znáte ho někdo? 


Tenhle uličník to také pěkně umí.


Boží a lidské

Zase budu vytahovat na světlo staré známé věci.
A toto je jeden komentář k tomuto videu :
No jo, klasická mutikulturní propaganda. všem ukazují jak se tam mají špatně, jak trpí atd. To víte že jo: Pošleme jim tam peníze, svoje naivní dobrovolníky nebo ještě líp, budem je pouštět k nám. a peníze rozkradou, nebo půjdou na zbraně, humanitární pracovníky okradou a postřílý( pracovnice ještě brutálně znásilní) a evropu nám zalidní svými dětmi a nakonec se proti nám otevřeně povstanou a všechny nás zabijí protože slovo soucit pro ně nic neznamená…
A tohle je další komentář k videu, bože kam ten svět spěje, když lidé takto myslí :
vypatlaný mozky,nevidíte, že podporou černochů ničíte celou afriku ? díky vam je afrika přelidněná, příroda vymírá, jsou tam hladomory, tim jak podporujete černochy způsobujete populační explozi, ale to si vy v te vaší naivitě a stupiditě neuvědomujete

Proč : Anděl plačící před Týnským chrámem, to je obraz který mne dojímá až k slzám.

Proč: Děti nectí a nemilují  své rodiče a prarodiče a chtějí za svou lásku, vždy odměnu.

Proč: Se stávají věci tak zlé až se lidský rozum s tím  nemůže srovnat, už u dětí tak malých, že za normální situace, by zlo  ještě neměli ani znát.

Proč: jsme vůbec schopni, přemýšlet o tom, zda by DĚTI měli být trestně odpovědné, neměl by být potrestán ten kdo  to dopustil.

Proč: Se v dětech nepěstuje, smysl pro přátelství, solidaritu,  pro krásu, rovnováhu, jen se burcují k touze po nesplnitelném a oni to chtějí mít, za každou cenu.

Proč: přežraný, civilizovaný svět dovolí, aby děti v různých  částech světa umírali hlady.

Proč: je tak málo lásky mezi lidmi

Je to více než jeden rok co jsem stvořila tuto stránku, za rok se nenašel jediný člověk který by k tomu měl co dodat, třeba říci není to pravda já přispívám na vzdělání jedné holčičky v Indii a pomáhám finančně na stavbu školy v Africe, ano je mnoho lidí, kteří pomohou a nechlubí se tím, vychovají hodné a slušné děti a nechlubí se tím, ale je třeba dávat za vzor slušné děti a lidi kteří mají charakter a je třeba propagovat dobro.
Ono samo je velice skromné a nenápadné, nestaví se světu na odiv, je nám presentováno samo, zlo propagace špatného ať třeba v dobrém úmyslu, nikomu neprospívá, není to reklama  na ticho, neustále je nám podsouváno co se kde na světě děje špatného, až máme pocit že nic hezkého ani neexistuje, nacházím na internetu mnoho příkladů krásných lidských činů a institucí kterých si vážím, o nichž se mluví málo, mám na svém blogu i odkazy na ně, samozřejmě bez odezvy a to mě bolí.
Mohli by jste říci a co děláš ty nyní, ano burcuji, proti lhostejnosti a tomu že se říká vždyť já sám s tím nic nenadělám.