PŘIŠLO I K NÁM

Rok co rok mě příroda udivuje víc a víc, tady u nás na horách se jaro probouzí
pomalu a dlouho, vzpomínám si na rok kdy jsem na prvního Máje, dole v podhůří
obula botičky na vysokém podpatku, oblékla si jarní kabátek a jela na noční,
s tím že budu mít, po směně tři dny volna a ranním autobusem odjedu na hory
za manželem, celou cestu jsem se těšila, na krásné jarní dny odpočinku, ale už v
polovině cesty jsem víděla bílé čisťounké pláně zasněžených kopců a po příjezdu
se brodila v jarních botičkách půlmetrovými závějemi, tři kilometry od autobusové
zastávky, o svátcích a nedělích, autobus do vesnice nezajížděl, v současnosti nejezdí,
pro změnu vůbec, a třeba děti do školy si rodiče každodenně vozí sami, to jsem ale
odbočila od tématu.


Tak třeba jahody jsme si odsud vozili, provokativně je vystavujíce na odiv, jako
Maruška, po návštěvě dvanácti měsíčků a kytice Šeříku vystavená v červnu na
odiv byla také provokací pro zvědavé, rozdíl v tom kdy Krušnohorský pán  přírody
mávl kouzelným proutkem a nastolil jaro, byl až třítýdenní.
Voláme jaro a říkáme si proč tak dlouho nejde, ale je to jen naše špatná paměť, jaro
totiž přichází rok od roku dříve a dříve, a tady na horách je to ještě markantnější
nežli dole v podhůří, nemohu uvěřit, že i mě rozkvetli Narcisy a Tulipány mají
poupátka.

To je polovina března a sluníčko má sílu, nebude trvat ani tři dny a bude po sněhua do
dneška se zima neozvala, i když se o svou vládu právala s zarputilostí nebývalou a uměla
zasypat sněhem moje muškáty, už rozkvetlé a nebýval to jev ojedinělý.
Chci vám tady ukázat, jev nebývalý, při cestách do Řecka  bývalo mojím snem mít rostlinku
která je tam běžným jevem a má tuto barvu květů, jako jsou má písmenka a tak jsem dovezla
větvičku, zasadila ji a ona roste a kvete, jako by byla doma, i když vyndat ji ven, dříve než
odejdou ti tři zlí zmrzlí chlapi, se stále ještě bojím i když kmínek už má pěkný.

V mojí zimní zahrádce je přece jen v bezpečí a teploučku a tak se podívejte na ten boží
zázrak jak mi letos udělala radost, nemohla se asi dočkat léta a tak rozkvetla v dubnu,
i když, a já starý skeptik, musím mít stále to nějaké ale.

V televizi, tom poslu špatných zpráv, jsem slyšela že nad naší drahou zemí českou se vyskytla
ozonová díra, a sluníčko působí zhoubně, já starý blázen, jsem se nechala oklamat, a uvěřila že
je opravdu jaro, vyndala balkonové rostlinky, mladé, rozmazlené, choulostivé ven a sluníčko je
spálilo, jako mráz.

CHRAŇTE své vzácné rostlinky, děti a vnoučátka, své mladé výhonky, před paprsky, které bývali
životodárné a uzdravující, už tomu tak není, místo života mohou tyto paprsky být smrtonosné, pro
mladý jemný organismus, za mého dětství a mládí nebylo nic takového, jako dnes, vše se mění,
bohužel ne k lepšímu.
JE 12.04. NOÓÓ NEJSEM JÁ NĚJAKEJ BLBEJ PROGNOSTIK ???

A nežli jsem to vyfotila bylo celkem po chumelenici, ale byla to vánice, na krok nebylo
vidět, a šup, šup s kytičkama zase dovnitř, taháme to jako kočka koťata, necháme se napálit,
APRÍL, DĚLÁ NA NÁS DLOUHÝ NOS A CHECHTÁ SE NÁM DO OČÍ, A ZASE JSME NALETĚLI !
To jsem zvědavá na zítřek ? posel “ DOBRÝCH SPRÁV “ , předpovídá dvacet cenťáků.
TAK A ZIMA JE ZPÁTKY,  JE 13. 04 SNÍH PADÁ CELÝ DEN NEPŘETRŽITĚ, KRUŠNÉ HORY JSOU,
KRUŠNÉ, KRUŠNÉ KRUŠNÉ !!! Kočička Čiko a náš pejsek Pipinka na to koukají jako z jara, a my
také, kočky tedy nevodíme na vodítku, chodí s námi na procházky dobrovolně, a někdy dokonce
všechny čtyři. Po dlouhé době jsme zase zatopili !!!

 

Reklamy

8 thoughts on “PŘIŠLO I K NÁM

  1. Vida, já myslela, že mi kytiny sklopily hlavičky kvůli kroupám… 😉 Hezká nadílka, ale naprosto úchvatná zimní zahrada!!!

    1. Jo jo. zima je zpátky, milá Aničko.
      A hned to člověk pocítí, hlavně na duši, je to jako facka od kamaráda, je to jako s tou mojí zahradou, foťák-to je lhář a není to zahrada, ale malé prdítko, kde není k hnutí a následkem toho návratu pána Krušných Hor, jsme byli nuceni vše z venku nastěhovat zpět, a je po předčasné radosti, je to zase skladiště.Doufám že nebudeme tak hloupí a nebudeme tento akt opakovat několikrát, až do zmrzlíků. Děkuji a dobrou.

    1. Dobrý večer milý Marko.
      Bohužel, nejsem velkorysá, nejsem tolerantní, obzvlášť k věcem pobuřujícím, neb by se časem mohlo lehko stát, že by člověk začal tolerovat, něco co se neslučuje s lidskostí. moc zdravím

  2. To je nádhera, nádhera a nádhera. Taková zimní zahrada musí den co den dělat jen radost, ale taky starost, určitě je vidět za tou nádherou i péče, kterou ji, Anno, dáváš …

    1. Ze srdce děkuji za ocenění, foťák je stroj na výrobu krásných lží, dalo by se říci že schová všechny neduhy a vady a to je vlastně dobře, protože mohu poskytnout radost bez starostí, s neřádstvem, které jsme neznali před lety, například nezničitelnost Molice skleníková, takřka nezničitelná, na ni by neúčinkovala snad ani radioaktivita, není prostředek ,mimo berušky který by na ni platil, kytičky jsou po návštěvě holiče a tedy ostříhané, až rozkvetou v plné kráse dám sem ještě něco. zdravím

  3. Aničko, to byl nádherný popis přicházejícího jara i záludností s ním spojených, jako třeba iluze, že bude nádherně a teplo, dřív to byly střevíčky na podpatku a dnes kytičky vystřčené na sluníčko dřív, než se mělo…
    Jsou to krásné fotky, moc se mi líbil ten pohled na cestu, která pomalu sbíhá dolů do neznáma a pohled na ještě zasněžené stromy.
    Ale to je asi trochu dřívější fotečka, dnes to tam doufám zasněžené není…
    A ještě jsem tiše a závistivě odbdivovala vaši zimní zahrádku a ten úžasný růžový keř. S tímto se opravdu člověk nemůže mračit ani v zimě, už ta barva musí navozovat dobrou náladu. A opravdu je to krásná zimní zahrada, prosvětlená, zelená i růžová, na pohled příjemná a zvoucí k posezení.

    1. Milá Vendy, přeji příjemný nový týden a děkuji za milý komentář, musím říci že máš pravdu s tím lákadlem k posezení, ale to je privilegiem našich mazlů, dočetla jsem se u tebe, že také nějaké máš a o starostech s nimi spojených, máme dvě kočiny a dva kocůry a jejich nejoblíbenější místo je zahrada ta totiž u nás funguje jako topení a teploučko tam tedy je, to se musí nechat, na posezení, není moc času, vzhledem k tomu že jsme už takoví staří lenochodi a práce nám trvá moc dlouho, tak je času na vysedávání málo.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s