Zvířátko v rodině

Jsem milovník a obdivovatel všech videí, jaká jenom lze na celém
světovém vebu najít, pokud se týkají nějaké zvířecí činnosti, kdo není
přítelem zvířecím, nemůže se do toho vžít, ba ani to pochopit, že někdo,
například, může milovat hada, já mu rozumím, já ho chápu, protože se
mnou doma žije pět zvířátek a mimo můj domov, ale také vlastně se
mnou desítky dalších, které jsem přijala za vlastní a podle toho se k nim
chovám a oni ke mě. Ptáčci se nás nebojí, sedím li na zahradě mají mne
za součást přírody a sednout si mě na hlavu, jim nečiní trauma a mě také ne.
Pozorovat, třeba Žlunu jak z hloubi kmene doluje slupky ze špekáčků které
jí tam kladívkem zatloukl můj manžel, aby jí to dalo trochu práce, dostat
toho zvláštního červíka ven.


Do jaké míry jsme schopni, milovat přírodu a život, je však otázkou ?
Filosofovat o tom zda je zvířátko šťastné, dostane-li od nás tričko a botičky,
je stejné, jako filosofovat o tom zda máme nenávidět přírodu a boha za to,
co se děje v Japonsku, příroda je normální a v jejím měřítku jsme prach a v
prach se obrátíme a v měřítku dějin Země, trvající miliardy let, se převracela
vnitřnostmi navrch, jistě mnohokrát, vše vznikalo a zanikalo postupem doby.

Je to zajisté velice temné, mnoho lidí si však řekne, mě se to netýká,
to je daleko, ať jde ta bába s tou tragikou  přírody do háje, všichni ti kterých se
úzce a trgicky nedotkl  Černobyl, přísně utajovaná fakta o vlivu radiace
tady u nás v Česku, nebudou chápat, můj vztah k přírodě a někdy se projevující
negativismus k lidem, to jak nechápavě kroutím hlavou, nad tím jak hlasatel, při
zprávě o hroutícím se světě nehne brvou, neprojeví sebemenší empatii, natož
že by mu snad, nedej bože vhrkly slzy do očí, a když odkdáká ty tragické věci
tak nám vesele sdělí na co radostného se dále podíváme a čím by jsme se mohli
poveselit. Začala jsem úmyslně zvířátky, abych vám zdělila své postřehy.
V pátek byl hezký, teplý den a přesto nezazpíval jediný ptáček, bylo
ticho kočky celý den spaly nikdo si nehrál, příroda jako by se zastavila a to trvá
doposud, já tvrdím že cítí a má empatii na rozdíl od lidí , na každou neděli,
píši takovou malou říkačku, a na tuto neděli jsem napsala takovou hodně ošklivou,
a dala jsem ji dopředu, mě připadala jako tanec kostlivce, nad otevřeným hrobem,
Nebyla jediná odezva, jediná, která by tento můj pocit podepřela, hluboce se
omlouvám a děkuji  za lidskou sounáležitost.

Reklamy

11 thoughts on “Zvířátko v rodině

  1. Bellissimi tuoi riflessioni,è vero noi non siamo niente di fronte alla natura…basta vedere il maremoto in giappone per capire quanto siamo piccoli e quanto è facile che la natura si ribella e ci spazza via tutti,dobbiamo imparare di rispettare la nostra madre terra e non sfruttarla all’osso!!!Buona giornata,un abbraccio:)))

  2. Dnes se svět hodně zmenšil, tragédie se mohou promítat přímo on-lne, zprávy o světě jsou čerstvé maximálně jeden den, další dny jsou převálcovány dalšími a dalšími. Všichni to mají hned z první ruky. Tragédií probíhá stejně nebo skoro stejně jako tomu bylo dříve, ale dozvídali jsme se o nich až se zpožděním a to ještě ne o všech.
    Katastrofy jsou a budou, zrovna tak jako války, násilné činy apod. Nejstrašnější je, když se ubližuje těm slabým, jako dětem, starým, invalidům, zvířatům …
    Jenže kdybychom měli nade vším lkát, tak bychom nic jiného nedělali.
    Já ti rozumím, Anno, ani nedovedu vyjádřit ten pocit, když jsem viděla to video z Japonska, nejen, že si člověk uvědomí, jak je v přírodě malinký, ale je mu líto zmařených životů.
    Takže pro ty, kteří měli štěstí a zůstali na živu(no štěstí, je to smutné štěstí s ohledem na ty mrtvé) jsem alespoň udělala to, že jsem poslala DMS.
    Každý prožívá věci jinak, po svém. Někdo v sobě emoce skrývá, někdo je ventiluje. Promiň mi ten dlouhý komentář, nechtěla bych aby vyzněl jako poučování, to jsem se tak zamyslela nad tvojí reakcí.

    1. Ano, to je to co vlastně chci, Aby tento novodobý vynález pomohl lidem se podepřít, když je jim zle a radovat se z něčeho, co za to stojí, chci být optimista a věřím že se to vpodstatě děje. přeji hezký pohodový večer, i vy mě promiňte že často píchám do vosího hnízda, já totiž věřím že lidé čtou.

  3. Dobrý večer – možná také tím, že lidé mají starosti a nemalé, jsou mnohdy vyčerpaní – a cíti soustrast v myšlenkách- věnují myšlenku častěji než byste řekla. Na druhou stranu – pokud mne trápí něco tady, mohu soustrasně pokývat hlavou, ale to je asi všechno, jak Japonsku pomoci.

    1. Dobrý večer paní Jolano, já vás již trošku znám a jsem moc ráda za vaši návštěvu.
      Víte, já sama ani snad nevím, co mě tak dráždí, je to mnoho negativních pocitů smíchaných tou taragedií dohromady. Život a smrt, jsou přirozeně v rovnováze a člověk se s tím musí vyrovnat, mě na tom ale vadí to jak se s tím lidé vyrovnávají, čím dál lehčeji, bez jakékoliv piety, smutku a úcty, v jednom okamžiku, zazněl poslední výkřik mnoha tisíců lidí a svět se neztišil, neřekl, alespoň na chvilku, z piety, se přestaneme radovat, pachtit za čímsi,nepodstatným, vždyť před chvílí jsme spatřili TRH MARNOSTI.

    1. To neblýskal obrázek, Naděnko, to já jsem se tak zlobila na lidi, nemohu vystát, ty lhostejné pózy televizních hlasatelů a nakonec, i to co jsi teď napsala není nic krásného.

  4. Milá Anno, ono to bude nejspíš také tím, že Vaši čtenáři nejsou těmi, kdo spráskne ruce a má vyřízeno. Takováhle věc hluboce zasáhne a všichni se jen těžko vyrovnáváme s tím, jak jsme nepatrní.

      1. Hříchy všehomíra… To ani ne, ale pořádně o té hrůze nějak neumím mluvit a moje okolí je na tom stejně.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s