CHVÁLA POŘÁDKU

UVIDÍME SE?

JSEM CESTOVATEL
BOHUŽEL, už jenom prstem po mapě, ale i tak se dá mnohé vidět a poznat,
Dnes jsem si zajela do , naší matičky Prahy, cesta to byla moc hezká a dojmy
ohromné. Vzpomínám na Prahu věčně rozkopanou, špinavou, bojující o Prahu
krásnější, téměř do nekonečna. Práce byla rozdělena na pětiletky, já bych
řekla spíše stoletky, zkrátka byla nekonečná a když se někde skončilo tak,
jistě na tom samém místě příští den rozkopali chodník protože tam praskla
voda. Podívejte se , jak má vypadat pracovní místo a co jsem kdysi záviděla
kulturním zemím.

Jistě necourala jsem se po periferii, chodila jsem jenom, po těch našich
věhlasných místech, krásných, svítících novotou, hezounkých, načančaných,
pro turisty, zahradní kavárničky, nafešákovaní pinglíci, připravení ke startu,
A TEĎ TO PŘIŠLO, ke startu k čemu ? Obsloužit koho? Nikde ani živáčka,
říkám si to vypadá, jako divadelní kulisa, kam se poděli lidi, kde sedí, hlučí,
pijí kafíčko, tohle není Italské, nebo Pařížské korzo, kde to žije, kde se lidé baví.

To je nějaká mrtvá zóna, nebo co, potom mávnu, pro sebe rukou a tak pro sebe si to
omlouvám, to asi kvůli tomu Googlení, to tam vyklidili, nedá mě to a zeptám se
známého, který je v Praze, pečený vařený, a ten mě šokuje svou odpovědí, kde žiješ,
to není pro obyčejné smrtelníky, ty na to nemaj, vysedávat v něčem takovém,
kafe si dají až doma. a tak tam jsou mrtvé zóny.

Zažila jsem v jednom moc krásném letovisku, nehodlám ho jmenovat, jak v těchto
kavárničkách, dávají na stůl, ovoce zdarma, jen aby si lidé sedli a bavili se a nebylo tam
prázdno, hrála hudba, za každým rohem jiná, lidé byli přívětiví, číšník si k hostům
na chvilku přisedl a vyprávěl zábavné historky, jen aby se hosté zdrželi déle.

Ale že je ta naše matička krásná, jenom lidé by měli v té své kráse trochu přidat, nééé?

21 komentářů: „CHVÁLA POŘÁDKU“

  1. Praha umí být stále magická a také si s magií radosti a náhody hrát. Strašně ráda bloudívám, třeba i mezi turisty – a prostě se dívám výš tam, kde to moc řve o výdělečnu. Ty staré kameny tam byly předtím a budou i potom. Víte, že na hotelu Marriot u Masaryčky mají na střeše zahradu? Vídám ji při poklusu z Florence a marně zkouším to vyfotit na mobílek, nikdy ten půvabný kousek zeleně nevyjde. O vzrušení z objevů v antících ani nemluvě. Nedávno jsem vlezla do cukrárny pod Mírákem, dala si jahody se šlehačkou, do toho zazněla Kornova píseň, co kdysi vyhrála evropskou cenu – a ještě věšla paní v kožichu, ale zcela ilustrující právě ty časy, venku ani živá duše… Tak jsem byla zpátky na konci 70.let a bylo mi, jako kdybych zase byla na tahu městem někdy po noční… Je příjemné na chvilku skočit do kůže mnohem mladší 😉

    Odpovědět

    1. Moc hezké povídání Witch. A že to vše tady bude i když my už tady nebudeme,také není tak jisté, to nám dokazují události v Japonsku, honění se za fantomem mamonu se obrátilo v niveč a to dokazuje, že je třeba obrátit se k vnitřním duchovním hodnotám člověka, Děkuji

      Odpovědět

  2. Milá Anno, jsem z toho Janek na stojánek. Já jsem pokračování o Řecku prostě nenašla…, dejte mi prosím link.
    Ohledně toho, na co si stýskáte. Já se s některými svými komentujícími znám osobně nebo několik let z blogů. Začínala jsem v roce 2007 na blogu Lidovek. Odtud třeba znám Mirka Tomse, který Vám píše moc hezky. Nemyslím si, že byste si měla stýskat na nějaké podtóny, povrchnosti apod. Někdy musí být člověk trpělivý na prohloubení vztahů. Já nikdy nepospíchám, čas ukáže jak se věci vyvinou samy, nic neuspěchávám, lidi si musí k sobě najít cestu pozvolna. K některým tématům nemám třeba co napsat, tak nepíši, jako třeba u pranostik nebo vtipů, co píše Jarmila, ale když se mi téma líbí, tak jí k tomu ráda dám komentář.
    Obecně: Některé věci nevidíme stejně, jsme lidé s odlišnými názory, někdy se naše názory protnou, někdy proběhnou jako rovnoběžky.
    Vy jste citlivá osoba, umíte dát najevo průchod svým citům, což já mám tak, že se snažím psát s nadhledem, nikoho nepoučovat a i když nechávám do svého života nahlížet poměrně dost, tak to opravdu není hodně, jen se to tak zdá.
    Myslím, Anno, že když přestanete tzv. tlačit na pilu, že se všechno poddá k vaší spokojenosti. Posílám 🙂

    Odpovědět

    1. Naďo, to je přesně odpověď, jakou jsem si myslela že mě dáte, a co je to ten link, proto se mě zdá že některé věci vypadávají z kontextu, že něco nevím a nevím co nevím. Já u vás kliknu na svůj gravatar a jsem zpět u sebe a u sebe na váš a jsem u vás, ale to nejde se všemi a v čem je zakopán ten pes, že někteří lidé neví o čem je vlastně řeč ?

      Odpovědět

      1. Link je odkaz. To znamená, když si otevřete článek poklepáním na nadpis, tak nahoře se objeví odkaz (link, adresa) toho článku. Ten se zkopíruje, jako ká udělám teď a vloží se do odpovědi, jako já udělám teď: https://annapos.wordpress.com/2011/03/10/chvala-poradku/
        Já nevím proč zrovna něco nevíte. Já taky někdy nevím a tak se zeptám. Je mi jedno jestli vypadám hloupě nebo chytře. Někdy si nesrozumitelné věci hledám dost úspěšně na internetu. Já mám někdy metodu pokus omyl, ale je dobrý se učit od někoho, třeba i od dětí 🙂

        Odpovědět

      2. Milá Anno, tento komentář nebude mít nic společného s Vaším článkem, ale je malou reakcí na Váš dialog s Naďou a zároveň i podaná ruka pomoci. Nejsem žádný profesionální IT (informační technologie), ale snad bych mohl s některými záludnostmi pomoci. Pokusil bych se vysvětlit to či ono. Nebojte se toho. Zářný příklad je právě „naše“ babička, pardón, rentiérka Naděnka.Co neumí, to si vyhledá a naučí. A když si neví rady, tak o tu radu požádá a snaží se věci přijít na kloub a nehodí to přes palubu.
        Že se na mne teď Naďa nebude zlobit, že ne?
        Takže pokud budete mít někdy zájem se zeptat, můj e-mail je kelys@kelysuv-blog.cz
        S pozdravem Pavel

        Odpovědět

  3. No jo. Prázdnota, to je velký strašák. Ale divím se, že se usadil i v takovém městě, jako je Praha… však ono se to s příchodem teplejších dní změní.
    Jinak, cestovat mapou je dobrá věc. Je to zdarma 😀 Jen škoda, že z toho člověk potom skoro nic nemá. Málo toho má možnost vidět…

    Odpovědět

    1. Já se takhle toulám celým světem, a když člověk přestane mít jiné možnosti, vidí toho mnoho, co by jinak neviděl. Například jedu-li takhle Mexikem, vidím špínu a chudobu, na rozdíl třeba od Holandska, kde je životní úroveň založena na pracovitosti a přísném řádu.

      Odpovědět

  4. A teď to moje testování, Anno, můžete klidně smazat, aby to tu nekazilo Váš vysoce kvalitní blog…

    Odpovědět

  7. A to hlavní jsem zase zapomněl říct, proč nerad courám po Praze? Kvůli lidem! A sice mě nejvíce štve to hulvátství, které prosvítá i pod umělým nátěrem obchodní slušnosti. To jsou nepatrné maličkosti, které mi zničí moji dobrou náladu. Třeba při nákupu léků v lékárně. Prodavačka mi tam hází krabičky léků jen tak na pult a já si musím sám říct o pytlík a pak si to musám sám do něj naskládat. To se mi nestalo nikde po celém Německu (nikoliv východním), vždycky mi lékárnice nandá léky bez říkání do vkusné taštičky s logem obchodu, přidá několik reklamních maličkostí a popřeje zdraví. Totéž se děje v bižutérii, v kosmetice, v papírnictví, atd. atd. Ještě horší možnost je srážka s blbem při vystupování z metra. On mi nedá přednost vystupujícího před nastupujícím a ještě mi řekne: „Co tady zacláníš ty blbče?“ Těchto nemilých příhod bych mohl jmenovat desítky a vždycky si vzpomenu na poučku baviče Petra Novotného: „Pamatujte si, že kdykoliv opouštíte svůj byt, už na Vás někde čeká jeden blbec, který se bude snažit zničit vaši dobrou náladu!“ A to skutečně funguje na 100%…

    Odpovědět

    1. Určitě musí mít člověk kousek štěstí. Dole na Starém Městě mi jedna lékárnice, když jsem byla nešťastná z pásového oparu, dala bez receptu lék. Já to měla vlastně jako pracovní nemoc, ale tady se to léčí tekutým pudrem a vitamínem… No, vrací se mi, hlavně bolesti, ale dá se to přežít. Dala mi to do pytlíku 😉

      Odpovědět

    2. Dobré odpoledne, moji milí přátelé, moc vám děkuji za rozhovory, které se mnou vedete, je to mojí radostí tady na té naší samotě, ale namyslete si že jsem úplně odříznuta od světa a to právě jsem svým článkem chtěla ukázat, čím se ve volných chvílích bavím, já již skoro nikam nechodím a ani nejezdím a v kontaktu s životem jsem maximálně, když přijde, velké stádo vysoké, a tak jdu na mapy a tu Prahu, jsem projela na Google a to co jsem tím chtěla řici, je to že lidé dnes nežijí,neradují se, jenom se za čímsi, co vlastně ani nechápu, ženou a ženou a neumí se zastavit, potěšit, sebe i druhé a jen se dívají na život kolem sebe jako do akvaria.

      Odpovědět

  8. Tak teď jsem si to vyzkoušel, že odkaz musím dávat do textu komentáře a nikoliv do okénka „Webová stránka“. Sice to nechápu proč, ale je to tak. Ten šotek ve Vašem webu mě zřejmě nemá rád, protože od všech jiných komentátorů to bere, jenom ode mne ne. Co nadělám? Naďa by mi poradila, abych si šel stěžovat do Lampárny na Hlavním nádraží…

    Odpovědět

    1. Milý Mirku, snad bych tento problém pochopila, pokud, bych se na svůj blog mohla podívat zvenku, tedy vašima očima, já pracuji na blogu WordPress, a vy na něčem systémově úplně jiném a myslím že ani p. Naďa vám neporadí, neb je také na W.

      Odpovědět

    1. Milá Naďo, prosím, záleží mě na tom co mě odpovíte, speciálně pro vás, jsem pokračovala ve psaní o Řecku, napsala jste do komentářů těším se na pokračování ???
      Já si někdy připadám jako hloupá babka, která neví co dělá, někam přijdu, chci se seznámit, chci navázat přátelství ( osobní ), je pravda že ne vždy jsem pozvána a tak se nemohu divit že jsem jaksi opomíjena, že vztah je povrchní a odtažitý, přijdu li mezi lidi, kteří se již nějaký čas znají, a když spolu vedou rozhovor vědí o čem mluví, jen já si připadám, někde mimo, nemyslím jenom váš blog, myslím to všeobecně, nerozumím tomu sistému ani technicky, ani lidsky. Nežli mne donutili k přestupu z Windows Live na word, vy ten program znáte jste tam také zaregistrována, byla jsem požádána o přátelství a buďto jsem ho potvrdila nebo ne a tím byla moje komunikace s těmito lidmi dána to se vše zpřetrhalo a navázat nové kontakty je velice těžké. Děkuji za odpověď a zdravím Anna

      Odpovědět

Zanechat odpověď na annapos Zrušit odpověď na komentář