Vzbudili jsme se už před osmou hodinou a vyrazili jsme na snídani, kde jsme se pěkně nacpali. Dostali jsme ještě na cestu oběd v sáčku a v devět hodin už jsme seděli v autobuse. Cílem našeho dnešního celodenního výletu je klášter Montserrat. Cesta vedla po dálnici a pak jsme šplhali serpentinami až k samotnému montserratskému klášteru. Ten leží mezi skalami stejnojmenné hory, vysoké 1236 m. Klášter byl postaven v 17. století na zříceninách staršího kostela a následně byl znovu přestavěn ve století devatenáctém. Pobýval zde zakladatel jezuitského řádu Ignác z Loyoly. Celý zážitek působil mysteriozně, příjezd byl zvláštní, jako by jsme přijeli do nebe, byli jsme v mracích, nebylo vidět na krok, po zemi se válely chuchvalce mraků, zavedli nás na vyhlídkovou terasu, rozfoukal se prudký vítr, mraky a mlha se roztrhly a my jsme spatřili velikou krásu, nad námi se rozklenula duha a začali zvonit zvony, mraky se rozestoupily jen směrem dolů do obrovského údolí a my měli pocit pohledu do propasti, nad sebou jsme stále ještě, nic neviděli, až když jsme se vydali na cestu směrem nahoru, kde byla křížová cesta, zvony stále zvonily a pojednou se otevřel i pohled směrem vzhůru a my spatřili to nádherné dílo přírody i lidí v celé své kráse.
Jako něco z pohádky, jedinečné, hora Montserrat je jedním z nejdůležitějších znaků Katalánska a Španělska. Montserrat je známé poutní místo na mezinárodní úrovni, nejen pro svůj mystický vzhled, ale i pro Černou Matku Boží Pannu Marii, přivezenou v 16. století do benediktinského kláštera. Tato malá, dřevěná socha Černé madony s dítětem bylo nalezena v nedaleké jeskyni ve 12. století. Od té doby, její zázračné léčivé schopnosti přilákaly mnoho návštěvníků z celého světa,cesta vás zavede až kolem hory do vzdálené vesnici na severní straně. Místo je to klidné, perfektní úvod k zázračnému místu, zázrak teprve přjde. Jakmile se na hoře, skupina bude dělit do tří skupin do Santa Cova ( jeskyně ) Není neobvyklé vidět místní jít celou pouť pěšky a bosí, děkují za zázrak. Další skupina půjde na vrchol hory na lanovku, která se nachází ve výšce 1200 metrů. Poslední skupina jde na prohlídka klášterního komplexu, poučit se o životě benediktinů, jak v současné době žíjí a modlit se, meditujíc v překrásných zahradách Budete mít možnost políbit sochu Panny Marie Montserrat, Katalánská místní tradice, která přináší štěstí v nadcházejícím roce.
|
|
My jsme na místo dorazili zrovna v jedenáct hodin, kdy začínala mše, tak jsme zamířili rovnou do baziliky a poslouchali mši a zpěv dětského sboru Escolania. Byla tam moc pěkná výzdoba i bazilika je hodně zvláštní. Šli jsme si pak stoupnout do fronty na „Černou Madonu“, kde jsme stáli skoro půl hodiny a pak další půlhodinu postupovali pomalu boční lodí baziliky a dále po schodech úzkými chodbami s krásnou výzdobou z mramoru a pozlacených sošek, až jsme na chvíli uviděli tu slavnou „Černou Madonu“.
Žluté vyprahlé Španělsko, přece tak zvláštní a kouzelné.
Barcelona má také tuto krásu.
ŠPANĚLSKO 2
Tak jsme se zase jednou rozhodli že vycestujeme a byla to taková ta normální dovolená s ležením u moře a tak nás to již třetí den začalo nudit. Hrabáním v prospektech a plánováním to vždy začíná a vstáváním za rozbřesku a cestou na vláček pokračuje, na nádražíčko to bylo čtyři kyláčky pěšky, protože jsme byli v místě takového rozcestníku vlaků a odtamtud nic nejezdilo, chtěli jsme navštívit, krásné romantické pobřeží poblíž Fosca kde také byla botanická zahrada, na nádražíčku jsme byli jen my a dva mladí lidé, Po chvilce jsme pochopili, že také Češi a měli jsme je adoptované až do konce dovolené, nechápu proč se to tak děje téměř na každé cestě, adoptujeme nějaké cizí děti a ty naše vlastní o nás nemají, nejen zájem ale dokonce se s námi nudí.
A jestli by jsme jim neporadili kam, a že peněz také moc nemají a tak jsme je pozvali, ať tedy jedou s námi,. Z nádraží to byl zase pěkný kus cesty na autobus, se nám tři hodiny čekat nechtělo, bylo ještě hodně brzo ráno, sluníčko se teprve proklubalo z oparu a už pěkně pálilo do lýtek, zrovna se chystalo otevření, když jsme dorazili, děcka se začali kroutit a že tam nepůjdou, že na nás počkají, až z nich vylezlo že nemají na vstup penízky, a teď babo raď, bylo nám jich líto, něco vymyslíme, budete hezky všichni brebentit anglicky a přifaříme se k té velké anglické skupině, Angláni nám nerozuměli a Španělé také ne a byli jsme uvnitř.
Vlastně budu teď povídat na popud paní Naděnky, ve Španělsku jsou tyto dvorky tradiční záležitostí, ale více na jihu Španělska. Je to nádherný pocit, jste-li vpuštěni dovnitř, protože u nich je host do domu, bůh do domu a jsou milí a pohostinní v tu chvíli jste členem rodiny a snesou vám modré z nebe, až se někdy stydím za to že my Češi jsme lakomí a studené psí čumáky, jsme velice nepohostinní a nedůvěřiví. Většinou se tam odehrává, veškeré dění domácností, bývají za vysokými zdmi, a povětšině, zvenčí uzavřeny tak aby si zachovaly soukromí, takže běžný turista je nikdy, nebo spíše skoro nikdy neuvidí, což se nedá říci o jedné babě, která vleze všude, někdy je pozvána a někdy se vetře a tak jsem jednou viděla pátio, (doufám že se to tak píše) tak krásné, že dodnes o něm mívám sny, bohužel jsem při sobě v tu chvíli neměla ani foťák ani kameru a tak zážitek zůstane navždy jen v mé hlavě.
U bohatších lidí, bývá dvorek, jak my tomu říkáme vydlážděn mramorovou dlažbou a to z praktického důvodu, krásně to chladí do bosích nohou, i tekoucí a různě zurčící voda je samozřejmostí, viděla jsem pátio, v loubí okolních domů, do posledního místečka , jako baldachýn nad tímto dvorkem, obrostlý pnoucími růžemi červeně a bíle kvetoucími, bohužel to bylo jen škvírou v nádherně zastřiženém živém plotě, nejsou výjimkou ani sochy a umělecká díla která to vše korunují, Jednou jsem se dívala dívala na dokument o Madridu, kde ukazovali několik záběrů ze soutěže která tam každoročně probíhá o nejkrásnější pátium, na vlastní oči jsem to neviděla, ale musí to být zážitek, na jednu noc se otevřou pro veřejnost všechna pátia v Madridu a ta se potom hodnotí. V PŘÍŠTÍM ŽIVOTĚ TAM BUDU.
Anna : prostor 