Děti ?

DNES JSEM ČETLA KOMENTÁŘE, JAK ŽÍT MŮŽEME LI, ČI NEMŮŽEME MÍT DĚTI.
Já stará žena, to snad ani nechci komentovat, když slyším o množství potratů, vyvolaných
nebo přirozených, o ženách které, nechtějí mít děti , nebo nemohou mít děti, přemýšlím i o
těch ženách které těhotenství považují za nemoc, a také se tak chovají, i o těch které těhotenství,
jako nemoc prožijí, upoutané na lůžku obětavě toužící, vidím děti v dětských domovech, nebo
v Africe, jak v deseti letech drží dítě v ruce samopal. Dnes v době relativního dostatku, svět řeší,
hlavně takové nesmysly, jako jsou silikonová prsa.
Prsa, která by měla být symbolem mateřství.
Vidím matky, která dávají své maličké děti, do rukou manažerů školených a dobře placených,
k tomu, aby z dětí vydolovali výkony, vypěstovali v nich nezdravou ctižádost a vymyli jim mozky.
Co je vlastně prioritou člověka, dítě nežijící v přebytku není dostatečně hodnotný člověk, jaká
kvalita  čehokoliv je cílem , jaké hodnoty jsou v dnešní době na pořadu dne ? Jaký je řebříček hodnot ?

Dvanáct dětí
Jan Čarek

 

Kořeny lípy
vystupují ze země jako žíly matčiných dlaní,
bosýma nohama prolíná bláto mezi palcem a prsty,
a šelest pospíchajících sukní
proniká chalupou jako blažený vítr.
Dvanáct dětí porodila,
úrodou zachvívalo se tělo její jak osetý strych,
snop ke snopu postavila počet svých plodů,
dvanáct obláčků, dvanáct dětských peřinek,
dvanáct povijanů jak fábory vlaje s koruny jejího stromu.
Každé z nich jinak přicházelo na svět,
každé z nich přihlásilo se v jiný čas
na mezi uprostřed práce –
Co jsem se nabděla u vaší kolíbky, děti,
kolikrát syčíc

odháněla jsem nemoc od hrachoviny hnízd.
Litanii vašich jmen dětských
zpívávala jsem nahlas v nedělním odpoledni,
a jasný potok modrých dětských očí
jak pijící telátko tloukl v břehy mých sukní.
Co jsem se nabílila vašich košil,
dešť vody padá u stavidel,
na slunci rozestřela jsem vaše prádlo,
běličky líbají ve vodě má lýtka.
Chytila jsem pro vás zeleného koníka,
s polí a pastvin
svolávala jsem vás svým čiřikáním
a dlouho do noci k spánku hladívala vaše dětské hlavy
teplé oblázky.
Dvanáct dětí jsem porodila,
snop ke snopu postavila počet svých plodů,
dvanáct obláčků, dvanáct dětských peřinek,
dvanáct povijanů jak fábory vlaje s koruny mého stromu,
panno Maria.