Boží klid a zrání, práce krásné svět,
František Gellner
Já držím pohár ve své dlani.
Jenž čeká, zdali víno jeho
Jenž čeká, zda se sehnou květy
Já držím pohár ve své dlani,
Miluju severní nebe
Miluju severní nebe
Miluju severní pláně
Miluju severní muže
Miluju severní ženy
VIDEO
JAKUB DEML
Jest pravda jako zvěř a dlužno ji loviti v houštinách souvětí a v brázdách slova, někdy jako lišku v doupatech protiřečností a smíchu jezevčíky důvtipu a kouřem pokory, jindy za teplého večerního soumraku jinotajů (v mlčení celé přírody, když táhnou sluky), neboť pravda je ve své podstatě divoká a plachá, znajíc člověka, ale i když se vzbouří a je neslušná, vystupujíc ze jha času a jako povodeň strhujíc mlýny obecné logiky a zanášejíc bahnem chudá předměstí vědy a umění, nebo jako oheň vyprskujíc do prostoru mastnoty chlípnosti a pohodlí, šindely přetvářky, myšinu mlsnosti a klepů, projektily vzpoury či lávu extase a rouhání: bývá nesrozumitelná. Mluvíme o koních, o dětech, o ptácích, o rybách, bůhví o čem, ale za našimi větami jako pod kobylkou houslí ozývá se nejen ta žíně a struna, bekot jehňat a ržání kentaurů, lkání kukaček a doupňáků, nýbrž i duše dřeva a ono na povrchu červenavé, jako srdce uhlazené, ale uvnitř prázdné a tmavé vězení naší touhy.
ANNAPOS
Ta pěšinka, co se vine lesem,
a hvězdičky co dnes na zem spadly.
Pěkně září sluníčko když vyjde,
Anna : prostor 
