Ze dna František Halas
S horoucí falší miluji tento svět
bohem rozsvícený ďáblem znečištěný
s hněvivou láskou miluji tento svět
dno hladomorny plné havěti
z jejíhož dna i ve dne vidíš
vše co v snách se bojíš viděti
V průvanu tmy mezi narozením a smrtí
stydna pod hřbitovním vápnem měsíčním
trháš zlaté tkanice rozbřesků co škrtí
Pak lítost jež k ničemu zde se již neupíná
jen nad posledním kuřátkem v Plejádách je ti do pláče
co pípá nejsouc mezi svýma
Proč kohoutíš se srdce mé
písek hvězd slzy vysuší
do chladných růží na tvář padneme
Mýdlové bubliny … … ..
Kdo by ne, když řekl, je jen málo věcí v životě,
které zůstávají nesmazatelně v paměti a čase.
Vzpomínky na každé dítě, vypadají jako kouzlo
a možná trochu magické opravdu jsou. Jen dech,
jen mírný vzdech a jsou zde, magicky se objeví,
transparentní a světlo, a kulička větru bude provádět za ruku,
s vytřeštěnýma očima a ohromeni
nevěříc, že lidé mohou být architekti toho kouzla, i když tyto
rozptýlí se letí vzduje se, nahoru Výš a výš
takovém případě, jak uzavřeno ve snech,
protože je možnost letět s nimi s bublinkami
Podívejte se na svět z výšky, nepoškozené, a nevědí,
pouze extáze opuštěných splňují nebe, by se ho dotknout,
cestování, svoboda cest, ve větru, bez níže
aniž by kdy …. Svět vypadá maličký pod námi,
louky a hory, řeky a moře, domy a silnice
Jako model, je zřejmé, že
dívá se na nás ze seznamu níže, když jsme letíc přes světlo
a mírné, může být s ohledem na dominance.
Nové u nás bubliny, připevněné, naše vize neskutečné
svět co chceme vět, co chceme,naše touhy …
Daleko od našeho povědomí, které občas
„Sen stále pokračuje. Sny jako, že někdy
mýdlové bubliny, s dechem,
magické objevy a pak se rozptýlit … …Zkříží se s realitou ….
Anna : prostor 